„Mendelova univerzita uděluje zlaté medaile poprvé ve své stoleté historii. Je to výraz toho, jakým způsobem oba laureáti hospodaří v krajině, že neoddělují zemědělství od lesnictví, a také jakou stopu na Moravě zanechávají a jakým způsobem se podílejí na citlivém komponování krajiny,“ vysvětlila volbu oceněných rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová.

Alois z Lichtenštejna na slavnosti zmínil několik aktivit svých předků na Moravě, jako bylo například založení Vyšší ovocnářské a zahradnické školy v Lednici. A také skutečnost, že Česká republika a Lichtenštejnské knížectví obnovily diplomatické styky v roce 2009.

Constatntin Kinský ve svém proslovu připomenul nejen zásluhy a prozíravost svých předků, ale také práci mnoha lidí, díky nimž má dodnes zemědělské a lesnické hospodářství rodiny Kinských dobrý zvuk. „Vzpomínám na docenta Švarce, který u dědečka začínal jako lesnický učeň a později se stal jedním z nejuznávanějších odborníků na lesnictví. Právě díky němu a jeho schopnosti nenápadně a vytrvale ochraňovat náš kraj před komunistickou vášní pro mýcení lesů a zakládání monokultur jsou žďárské lesy tak krásné,“ řekl Constatntin Kinský.

„Stojím před vámi v údivu nad těmito velkými osobnostmi, obklopen spolupracovníky z vedení naší žďárské společnosti jako správce národního přírodního a kulturního dědictví a rád bych se s vámi podělil o tři motta, která mám stále na paměti. Za prvé: naše minulost je pramen budoucnosti. Naše dědictví má hodnotu jen pokud má smysl, a smysl má jen tehdy, přispívá-li k životu současných a budoucích generací. Za druhé: společnost, která tvoří, žije. Abychom rostli, musíme podporovat změnu a tvořivost. Nestačí se jen přizpůsobovat světu; je třeba svět přetvářet. Nejlepší inspirací k dosažení tohoto cíle je naše přírodní a kulturní dědictví. A konečně za třetí: rakev nemá kapsy. Musíme si uvědomit, že máme jen dva životy. Ten druhý začíná ve chvíli, kdy pochopíme, že máme jen jeden,“ dodal Constantin Kinský.