Tak by se dalo ve zkratce popsat posledních dvaadvacet let Martina Horáčka. „Víte, na těch pár dní, kdy jsem žil bez střechy nad hlavou, nikdy nezapomenu. Nepřál bych to nikomu. Bylo to v zimě. Byly mrazy a já se neměl, kde schovat. Přespával jsem tak různě, někdy na nádraží, někdy venku. Jednou jsem se dokonce přistihl, že usínám před žďárskou poliklinikou. Nechtěl jsem ale vzbuzovat pohoršení, tak jsem šel raději pryč. Vždy když byla příležitost, objímal jsem radiátory. Prostě jsem hledal teplá místa, kde bych se mohl aspoň trochu ohřát,“ vzpomínal na nejtěžší chvíle svého života dvaačtyřicetiletý muž, který již rok žije v azylovém domě ve Žďáře.

Neměl na alimenty

Jak tvrdí, během týdne, kdy žil na ulici, nevyhledával společnost jiných bezdomovců. „Nechtěl jsem mezi ně spadnout. Věděl jsem, že bych se z toho těžko dostával. Byl jsem proto sám za sebe. Když jsem si po pár dnech strávených na ulici našel práci, šel jsem bydlet do azylového domu,“ dodal.
Martin Horáček pochází ze středních Čech.

„Do Žďáru jsem přišel ve dvaceti se svou přítelkyní. Oženil jsem se a založil rodinu. Narodila se nám dcera. Pracoval jsem jako vazač na Žďase. Pak ale přišly horší časy a střídal jsem zaměstnání. Jednou jsem práci měl, jednou ne. Manželka se se mnou proto rozešla, nevěřila totiž, že je uživím,“ vyprávěl svůj příbeh dvaačtyřicetiletý muž.

Protože byly doby, kdy Martin Horáček neměl peníze, nebyl schopný splácet ani alimenty na dceru z předchozího manželství. „To víte, někdy zaměstnavatel zaplatil, někdy zase ne. Nakonec jsem se kvůli tomu dostal za mříže, kde jsem strávil rok,“ řekl dále.

Když se z vězení vrátil, věřil, že práci ve Žďáře mít bude. Přítelkyně, se kterou tam ale před nástupem založil videopůjčovnu, prý vše rozprodala a jemu nezbylo nic.

„Na týden jsem šel proto bydlet ke své bývalé ženě, ale to se nedalo vydržet. Proto jsem šel na sociální odbor a zařídil si ubytování v azylovém domě,“ dodal Martin Horáček.

Když mu z odboru nabídli práci, nepřijal ji a musel z azylového domu odejít. „Víte, já bych ji tenkrát vzal, ale nemohl jsem. Měl jsem totiž tady ve Žďáře odpracovat ještě sto hodin veřejně prospěšných prací. Nové zaměstnání bylo ve Vlachovicích a to by se prostě nedalo skloubit,“ vysvětil Martin Horáček, proč se na týden ocitl bez střechy nad hlavou.

Jak tvrdí, nikdy svoji rodinu nepožádal o pomoc. „Z domu jsem odešel v šestnácti, kdy jsem se poprvé oženil. Vzal jsem si devatenáctiletou přítelkyni, se kterou mám syna. Rodiče i prarodiče, u kterých jsem vyrůstal, občas navštěvuji. O tom, jak žiji, ale nevědí. Mají svoje problémy a já je těmi mými nebudu zatěžovat. Vypořádám se s tím sám,“ řekl Žďárskému deníku Martin Horáček.

Od 1. prosince se dvaačtyřicetiletý muž stěhuje do nového bytu. „Chtěl bych si udělat řidičák a najít si místo ve spediční firmě. Hrozně rád bych cestoval. Nechci zůstat na jednom místě. Mým snem je podívat se do Irska a Skotska,“ doplnil muž, který neztratil víru v lepší osud.