Muž pouze o rok mladší než republika od svého narození žil na žďárském zámku, kde jeho rodiče pracovali ve službách rodu Kinských. K hasičům, jejichž zbrojnice stojí v zámeckém areálu, vstoupil již ve školních letech.

Ve slavnostní uniformě hasičského benjamínka se mu v roce 1928 dostalo pocty na žďárském náměstí pozdravit prezidenta republiky T. G. Masaryka. Ve svých devadesáti letech, dokud nemusel používat berli, měl síly na starty ve štafetě veteránů při soutěžích požárního sportu.

Smuteční projevy

Karel Herold pronesl na dvě stě smutečních projevů „Na cestě do hasičského nebe mě kamarádi ze Žďárska a Havlíčkobrodska pořád předbíhají," konstatoval nezřídka muž, který jakoby parafrázoval slavnou větu Ernesta Hemingwaye – „smrtí každého člověka (hasiče) je mně méně, proto se neptej, komu zvoní hrana". S téměř každým zesnulým přítelem se zajel rozloučit, většinou vlakem nebo autobusem, pronesl kolem dvou stovek smutečních projevů. Všechny je pečlivě archivoval a předával ústřednímu hasičskému muzeu v Přibyslavi. „Svým způsobem to jsou hasičské dějiny dvou okresů – Žďáru nad Sázavou a Havlíčkův Brod," říkala legenda hasičského hnutí v České republice vůbec a v Kraji Vysočina zvláště.

„Karel Herold se nesmazatelně zapsal do téměř půldruhého století dlouhé historie našeho zámeckého sboru a celého Žďárska s jeho více než 250 sbory," řekl starosta okresního sdružení hasičů Luboš Zeman.