„Zámeckým pánem“ ale zůstává. „Původně to byla tvrz. Teď tam jsou tři majitelé, jeden z nich je pan prezident,“ pronesl starosta Nového Veselí Zdeněk Křivánek. Tuto informaci lze potvrdit i náhledem do katastru nemovitostí.

Náhodný návštěvník městyse by jeho příbytek ale jen těžko hledal. V roce 2017 však vznikla v Novém Veselí naučná stezka a jedno z jejích zastavení nazvané Ve dvoře je právě před novoveselským zámkem. O budově někdejší tvrze je tam psáno: „Renesanční zámeček byl dostavěn roku 1564 na místě původní tvrze. Po smrti Aleny Meziříčské jej obývali už jen panští úředníci či nájemci, až zůstal nakonec neobydlený a postupně chátral. Zpustlý objekt koupil v dražbě roku 1793 mlynář Matěj Růžička, rozdělil jej na čtyři samostatné objekty a ty rozprodal novým majitelům.“

Zámek je ale zajímavý i z jiného důvodu než jen tím, že jeho část vlastní prezident republiky. Zmíněná Alena Meziříčská, šlechtična, která v Novém Veselí po nějakou dobu žila, chovala tehdy takzvané kočárové psy. „Byla to rasa, která vydržela dlouhý běh za kočárem. Jeden pár těchto psů věnovala svému příteli, slovinskému spisovateli Juriji Dalmatinu. Ten pak šířil věhlas tohoto plemene tak, že po něm dostalo jméno - dalmatin. Málokdo ví, že se prapůvod tohoto psího plemene váže k Novému Veselí,“ připomenula členka týmu, který naučnou stezku vytvořil, Marcela Vencelidesová.

Někdejší tvrz měla i další zajímavé obyvatele. Jedno z dějinných vláken, které vede k městysi, se například začíná odvíjet v Praze v době, kdy byli z oken Pražského hradu vyhozeni královští místodržící Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka a Jaroslav Bořita z Martinic. A spolu s nimi, což se málo ví, také písař Filip Fabricius.

Pražská defenestrace se v roce 1618 naštěstí obešla bez obětí na životech, takže mohla být napsána i jedna kapitola z historie Nového Veselí. „Písař Filip Fabricius se tehdy okamžitě vydal do Vídně informovat císaře Matyáše o událostech v Praze. Za to si vysloužil predikát z Hohenfallu, což doslova znamená z Vysokého pádu. Písařův syn Jan Václav Fabricius měl tři děti. A právě jedno z nich, Johanna Klára, je spojeno s Novým Veselím,“ vysvětlil spojitost žďárský historik a muzejník Stanislav Mikule.

Johanna Klára se posléze provdala za císařského dvorního radu Marka Putze z Adlerthurnu. K novoveselskému majetku se manželé dostali poněkud spletitou cestou. „Tehdejší majitel Nového Veselí Matyáš Berka se zadlužil u bankéřské rodiny Wertemannů. Ti po jeho smrti požadovali vyplacení dlužního úpisu penězi nebo majetkem. Ale protože zadluženi byli i Wertemannové, půjčili si zase roku 1652 od Marka Putze a jeho ženy Johanny Kláry,“ popsal Stanislav Mikule.

Marek Putz s Johannou Klárou se pak dlužné částky dožadovali soudním sporem. Ten se ale vlekl a než došlo k jeho vyřešení, Marek Putz zemřel a Johanna Klára se znovu provdala za Jiřího Kryštofa z Globic. „Nakonec se s Wertemanny dohodla a získala k užívání jejich vídeňský dům a k němu i Nové Veselí,“ vyložil Stanislav Mikule.