„Půjdeme po cyklostezce podél řeky na Zelenou horu, spojovačkou na Vysoké, dojdeme do Lhotky, tam se zastavíme a odpočineme si, a potom jdeme na Veselíčko, kde bude asi nejdřív oběd a potom malé překvapení pro oslavence, tancování a zábava," představila program dne dvacítce účastníků Jaroslava Jonášová u autobusové zastávky blízko žďárského městského úřadu.

„Ahoj, rád tě vidím," vítali se staří známí. „Já jsem tady poprvé. Slibuji turistům už léta, že s nimi někam vyrazím, ale znáte to – práce na zahradě, na chalupě, v zimě běžky. Dnes se sešly okolnosti, tak jsem tady," usmíval se Antonín Bubák ze Žďáru nad Sázavou.

Nejen v okresním městě ale žije všech více než osmdesát členů klubu. „Došli jsme pěšky, vždyť je to kousek," poznamenala Ludmila Fajmonová z Hamrů nad Sázavou. Procházku prosluněnou zimní krajinou si nenechala ujít ani lékařka z Brna. „Se žďárskými turisty jsem se seznámila v roce 1989, v létě, na dálkovém přechodu povodí Lužnice. Teď už tady mám přátele a jezdím sem jako domů," připomněla osmapadesátiletá Darja Dobšíková, podle níž platí klasické „všude dobře, doma nejlíp."

A souhlasí s ní i její přítelkyně, rodačka také z moravské metropole. „Tady na Vysočině miluji řadu koutů – Jimramovsko, Sněžensko, kolem Dalečína, Vírské přehrady, nádherný pohled je nad Chlumem, prostě krajina naší hymny. Tady všude kolem, kam jedete, je krásně. Člověk ani nemusí nikam daleko," pochvalovala si Míla Benešová, jež se připojuje ke žďárským turistům už od roku 1997.

„Jsem už čtrnáct let vdova a turistika mi dává takovou náplň. Člověk nemůže neustále viset na dětech a odrostlých vnoučatech. A také si na pohyb zvyknete. Je to adrenalin, který nutně potřebujete," vysvětlila Zdeňka Kulíšková.

Většina z přítomných chodí po světě sedmdesát a více let. A chodit budou i nadále. Například 21. března při zahájení turistické sezony ve Žďáře.