„Žďárská svatojánská pouť je odvozena od kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Pořádá se minimálně od roku 1722, kdy byl tento kostel vysvěcen,“ říká žďárský historik Ivo Filka a pokračuje: „Ze začátku byly žďárské poutě velice slavné. Scházeli se na nich lidé z celého panství.“

Zněna nastala za vlády císaře Josefa II. Tento panovník se rozhodl o sjednocení data poutí na celém území svého panství. Nechtěl, aby jeho poddaní slavili pouti podle svátku patrona svého kostela či kapličky. Ty se konaly většinou na jaře či létě uprostřed polních prací. Proto císař povolil jen jeden termín na podzim, kdy už byly všechny práce dokončeny.

V některých krajích se pouti říkalo posvícení a obě slova znamenala posvěcení kostela či slavnost od něho odvozenou. „Po smrti Josefa II. se vše vrátilo do starých kolejí, ale někde od té doby slavili poutě dvě. Jednu podle patrona jejich církevního svatostánku, druhou „císařskou“ shodnou s předešlým nařízením. Ve Žďáře se kromě svatojánské poutě slavily ještě další spojené s ostatními místními kostely. „Císařská“ se však dlouho neudržela,“ prozrazuje historik.

Před staletími lidé pravidelně navštěvovali ještě další poutní místa, některá z nich byla i velice vzdálená. Příkladem je rakouský Mariazell. Do Žďáru naopak mířila řada přespolních. „Žďárskou pouť po léta pravidelně navštěvovali především lidé z okolí města, ale také obyvatelé Jihlavska. Dokládá to kaple na Zelené hoře, ve které se sloužila mše v němčině, neboť v Jihlava byla v minulosti německá,“ upozornil Ivo Filka.

S poutí bylo spjato i neodmyslitelné tradiční zboží, které si lidí přinášeli domů na památku. „Jednalo se především o liturgické obrázky s motlitbami a suvenýry se jménem místa konání poutě. Hlavně děti se těšily na sladké perníky ve tvaru srdcí, husarů s koňmi či panenek,“ doplnil historik.

--------------

Duchovní program pouti

Kulturní program svatojánské pouti 2009.

---------------

Čtěte také: Kamiony s atrakcemi dorazily do Žďáru