Pokud sem někdo zavítá, musí se přeměnit v horníka. Návštěvníci se kompletně převléknou a přezují, dostanou helmu, lampu a nezbytný samozáchranný přístroj. V kovové kleci, kde jsou namačkáni stejně jako sardinky v konzervě, jsou pak spuštěni do hloubky 550 metrů. Když mohou konečně opět volně vydechnout, nacházejí se v podzemním výzkumném pracovišti. Jediné, co by je snad o tom ale mohlo přesvědčit, jsou měřicí přístroje, kabely vedoucí po zdech, vrty a sondy. „Jsme zodpovědní za bezpečnou likvidaci všech druhů radioaktivního odpadu, které se na území České republiky vyskytuje. A v budoucnosti budeme zodpovědní i za ukládání těch radioaktivních odpadů, které nejsou přijatelné do současných povrchových úložišť. Musíme zjistit, jak je uložit bezpečně,“ vysvětluje důvod zřízení výzkumného pracoviště jeho vedoucí Lukáš Vondrovic.

Podzemní laboratoř navázala na prostory bývalých uranových dolů Rožná 1. „Nachází se v typově odpovídajících hloubkách hlubinného úložiště. Propojení podzemní laboratoře s prostorami uranového dolu umožnilo významnou úsporu investičních nákladů na její výstavbu. Využíváme stávající důlní infrastrukturu,“ přibližuje Jan Smutek z Podzemního výzkumného pracoviště Bukov.

U někdejšího novoveselského zámku, který stojí v těsném sousedství mlýna, je jedno ze zastavení naučné stezky.
Zeman, dalmatin i písař svržený z okna. To vše spojuje novoveselský zámek

Ražba laboratoře byla zahájena v roce 2013 a ostrý provoz začal o čtyři roky později. „Předpokládáme, že v provozu bude minimálně do roku 2030 nebo 2035,“ podotýká.

Výzkum v podzemní laboratoři je zaměřený na to, jak bezpečně ukládat vyhořelé jaderné palivo. K tomu mají v budoucnosti sloužit již zmíněná hlubinná úložiště. Odborníci zkoumají odolnost horniny, proudění vody, šíření teploty a další aspekty, které mohou mít na bezpečné uložení vyhořelého jaderného paliva vliv. „První hlubinné úložiště už zahajuje svůj provoz. Vzniklo ve Finsku a v příštím roce se počítá s prvními testy. Za další tři roky tam začnou ukládat,“ připomíná náskok finských odborníků Lukáš Vondrovic.

S Finskem stejně jako se Švédskem, Kanadou, Švýcarskem a dalšími zeměmi zabývajícími se problematikou uložení radioaktivních odpadů česká správa úložišť úzce spolupracuje. „Spolupráce s dalšími laboratořemi je výborná. Je to poněkud jiné než v dalších oborech. Všechny výsledky si navzájem sdělujeme a zveřejňujeme je. Není tu prostor na nějaké tajnosti. Naším společným cílem je co nejrychleji zjistit všechny informace potřebné k tomu, aby se mohlo vybudovat bezpečné hlubinné úložiště,“ říká Lucie Hausmannová, vedoucí oddělení vývoje systému inženýrských bariér.

Kadovánek je specialitou kadovského hostince U Janečků.
Bylinné likéry ze Žďárska hřejí i léčí. Vyhlášený Samotínský vánek pil i Zeman

Jeden z aspektů, který výzkumníky dokáže pořádně potrápit, je voda. Ta proudí i v podzemních prostorách a v případě hlubinného úložiště by tato jindy životadárná tekutina mohla nadělat pěknou paseku. „Je to živel. A může z jaderného úložiště transportovat radioaktivní látky. Proto je velice důležité zjistit, jak rychle voda proudí, a jak rychle by se potenciální škodliviny dostaly na zemský povrch,“ vysvětluje jeden z výzkumných pracovníků Karel Sosna.

Kromě vody se v podzemní laboratoři zkoumá i šíření teploty a odolnost materiálu. „Teplota nám může materiály degradovat, což nechceme. Chceme, aby vydržely statisíce let,“ podotýká Lucie Hausmannová.

Ve výzkumném pracovišti Bukov pracuje v současné době sto pět lidí. Starají se o ražbu nových prostor a zajišťují nezbytný chod laboratoře. K nim se přidávají vědečtí pracovníci z nejrůznějších institucí a univerzit. „Nemáme tolik vlastních lidí, takže my zastřešujeme výzkum a zpracováváme experimentální plán,“ nastiňuje důvody spolupráce Lukáš Vondrovic.

Zatímco dnes již nevyužívané důlní dílo pod laboratoří se v současnosti zaplavuje vodou, výzkumné pracoviště se má ještě o něco rozšířit. „Kapacita pro to, abychom naplnili náš experimentální program, je nedostatečná. Takže už probíhají ražby nových laboratorních chodeb,“ dodává Jan Smutek.