Na profesní směřování měla vliv rodina. Budoucí povolání tak bylo u Vrby téměř jasné. „Celá naše rodina je „lékařská“. Lákaly mě přírodní vědy, ale nedokázal jsem si sám sebe představit jako biologa, chemika nebo fyzika. Všechny ty obory mě baví, ale nechtěl jsem se zaměřit jen na jeden. Na medicíně se mi líbí, že je spojuje,“ vysvětluje Jakub Vrba.
Po zkušenostech s fakultními nemocnicemi a výukou byl ostrý start v menší nemocnici změnou. „Ve fakultních nemocnicích je plno studentů, takže se nedostaneme k tolika věcem jako v těch menších. Často to končí tím, že se s lékařem sice bavíme o problému, ale nevidíme ho v praxi. Nechci tvrdit, že ve velké nemocnici se medici nikdy k ničemu nedostanou a v malé ano. Vše to záleží na lidech,“ zdůrazňuje mladý medik.
Menším nemocnicím mladí lékaři dlouhodobě chybí. Čerstvě vystudovaní často míří do větších měst či do zahraničí. To ale není případ Jakuba Vrby. „Jsem tady spokojený. Nejsem typ, co míří do zahraničí. Rád cestuji a rád se někam podívám. Představa, že žiju a pracuju někde daleko v cizině, mě ale neláká. Navíc se mi líbí rodinné prostředí menší nemocnice, kde má člověk k lidem blíž,“ usmívá se Vrba.
V novoměstské nemocnici byl mladý medik už v létě. Po stáži na chirurgii chtěl zkusit i něco jiného. Na urologii se mu zalíbilo. „Měl jsem volné dva týdny a potřeboval novou motivaci ke studiu. Zároveň jsem se chtěl naučit něco nového. Volba padla na urologii. Do této doby jsem o ní nic moc nevěděl. Můj táta je praktický lékař a poradil mi, abych si praxi udělal o něco pestřejší a vyzkoušel i další obory,“ dodává student medicíny.
Rozhodujícím při výběru oboru bylo i množství úkonů, ke kterým se budoucí lékař dostal. Na urologii, chirurgii i interně provádějí lékaři pestré operace a zákroky. Každý den přináší něco nového. Díky tomu neschází medikovi motivace k dalšímu studiu i k budoucímu povolání lékaře.
