Pro tři sousedky ze Žďáru nad Sázavou Janu Lacinovou, Alenu Zvolánkovou a Helenu Elerovou to ze začátku nebyla jednoduchá cesta. „Ve Žďáře je jasně daná koncepce hřišť a není na ně uvolněno moc peněz. Nejschůdnější se nám zdálo, že si jako soukromé osoby pronajmeme místo a vytvoříme tu něco na vlastní triko,“ popisuje okamžik rozhodnutí Elerová.

Kamarádky posléze uzavřely s městem smlouvu o výpůjčce. Zahrada musí být k dispozici veřejnosti. „Od začátku jsme to tak zamýšlely. Nechtěly jsme ji jen pro sebe,“ zdůrazňuje Elerová.

Volné ruce však přesto úplně neměly. „Dostaly jsme od města manuál, co zde může být, a co ne,“ přiznává Lacinová. Proto spolupracovaly se zahradní architektkou, která věděla, jak by zahrada měla vypadat.

Aby se vyhnuly komplikacím nebo nesrovnalostem, o svém projektu hned od začátku informovaly lidi. „Vyvěšovaly jsme letáky, pořádaly setkání. Každý měl možnost se k projektu vyjádřit. Lidem, kteří projevili zájem o průběžné informace, jsme posílaly maily,“ vyjmenovává Lacinová.

Dobrovolní hasiči v Poděšíně oslavili stodvacetileté výročí.
Poděšín střeží dobrovolní hasiči už sto dvacet let. Slavili i navzdory dešti

Zahrada se setkává převážně s kladnými ohlasy. „Oficiální souhlas lidí z domů jsme nepotřebovaly.

Ale i tak jsme chodily na domovní schůzce našeho a vedlejšího domu. Poté, co jsme lidem vysvětlily, o co jde, většinou souhlasili,“ říká Elerová. Nesouhlas byl podle ní pouze ze strany seniorů. „Ti se obávají hluku,“ dodává Lacinová.

Všechny tři velmi překvapila ochota a energie těch, kteří se rozhodli přiložit ruku ke společnému dílu. „V domě u nás bydlí truhlář a zahradník, kteří se do stavby zahrady aktivně se zapojili,“ říká Elerová. Projekt sleduje hodně lidí i na facebooku. „Máme sousedy, kteří nám pravidelně pomáhají. Když vyhlásíme brigádu, víme, že se nás šest nebo sedm sejde určitě. Občas nám pomohli dokonce úplně cizí lidé,“ s úsměvem vypráví Lacinová.

Práce zdejší komunitu hodně semkly. „Bylo to tak i plánované. Nechceme to dělat pouze pro děti, ale pro všechny věkové skupiny. Máme v plánu sem umístit ještě houpací lavici třeba pro seniory, pro lidi, kteří si budou chtít jen tak posedět,“ nastiňuje plány do budoucna Lacinová.

Na zastávce Novoměstská chybí nástupní ostrůvky.
Na zastávce ve Žďáře chybí nástupní ostrůvky. Starší lidé těžko nastupují

Sousedky získaly na zahradu dotaci od Nadace Via čtyřiapadesát tisíc korun. „Nadace společně s Kauflandem vypisovala projekt, který se jmenoval Už to roste, už to klíčí. Dvacet tisíc nám dalo město z projektu Aktivně pro Žďár. Když viděli naši aktivitu, řekli, že nás rádi podpoří,“ podotýká Elerová. Všechny peníze z dotací zatím neutratily. „Budujeme postupně. Máme v tom i své peníze,“ prozrazuje Lacinová.

Nejdražší položkou je zatím živý plot. „Stál kolem dvaceti tisíc korun. Snažíme se využívat co nejvíce materiálu, který je lokální. Například použité dříví je odsud. Na podzim zde kopali vodu a museli kvůli tomu pokácet nějaké stromy. Město nám je nechalo,“ ukazuje Elerová. Železné tyče v plotech jsou zase z původních klepačů, které byly na sídlišti. Snažíme se recyklovat, co jde,“ dodává s úsměvem Lacinová.