„O té doby jsem si naplánoval dvě další procházky na tuto hranici, použil jsem indikační skici z roku 1835 a katastrální mapy. Po celou dobu jsem přemýšlel, co mohou znamenat písmena SP vyryté na kameni. Napadal mě Stadt Polička. Nebo nějaká zvláštní hranice vrchu Prosičky,“ popsal záhadu, která jej nenechala spát, nálezce.

Na hraničním kameni byla zcela netypicky vyryta písmena SP doprovázená symbolem kotvy. „Byla to pro mě záhada. Hraniční kámen na katastru Jimramova, uražená část skrývá písmena SP. A proč je dole ta kotva? Kotva může být symbolem používaným v křesťanství. Symbolizuje naději. Proč by ale byla zrovna na hraničním kameni? Možná se tomu, kdo ji tesal líbila víc než kříž,“ domýšlel se Luboš Korbář.

Kotva není kotva

Nakonec jej ale napadlo zcela jiné řešení hádanky. „Začal jsem přemýšlet o tom, že kotva není kotva, ale číslice 1. Odpovídaly by tomu i nápisy na ostatních kamenech. Šlo ale o to, jestli je kámen v řadě ostatních. Tak, aby mohl mít číslo 1,“ vyvíjel své teorie Korbář.

„Číslování kamenů se týká i části sousedního katastru Borovnice a Javorku. A i tam u několika kamenů namísto čísel jsou zakresleny křížky i kříž. Šlo asi o vyznačení hranice lesa hraběte Eduarda Belcrediho,“ dodal.

Zatímco jiný by řešení rébusu v podobě hraničníku už dávno vzdal, nadšený hledač tajemných a příběhem opředených němých svědků minulosti se tomu rozhodl přijít na kloub. „Pokusil jsem se nápis překreslit. A najednou to začalo dávat smysl. Dříve se psalo prostě jinak. A navíc také každý kameník měl svůj vlastní rukopis, svou originální abecedu. SP je prostě jen ozdobné N, tedy numero. A kotva je zkrátka jen jednička,“ netajil se nadšením z rozluštění záhady Luboš Korbář.

Hraniční kámen byl jednoduše tím prvním v řadě. Ten z číslem jedna. To jen kameník, který mu vtiskl novou podobu, dokázal dnešním badatelům pořádně zamotat hlavu.