Oprava požární nádrže měla katastrofální důsledky pro obojživelníky. „Původní rozdrolené stěny nádrže byly příznivější pro jejich vylézání na břeh, měli se čeho zachytit. Po opravě jsou ale stěny nádrže hladké, a když pak byl větší rozdíl mezi hladinou vody a horní částí nádrže, tak se ropuchy a skokani nedokázali dostat z vody zpět na zem. Nakonec se utopili,“ informovala Petra Doležalová ze Správy Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy.

Někteří obojživelníci vydrží ve vodě déle, jiné druhy mají s dlouhodobým pobytem ve vodních nádržích problémy. „Třeba skokan zelený se tam zdržuje prakticky po celé léto a vylézá až na podzim. Kdežto skokani hnědí a ropuchy míří do vody pouze za účelem rozmnožování. Podobné je to i s čolky,“ vysvětlila Petra Doležalová.

„První pomoc“ poskytli obojživelníkům lidé z obce. Ti jim nachystali lávku, po níž měly žáby jednoduše přejít z vody na břeh. Moc dlouho to ale nefungovalo. „Po lávce, jejíž povrch tvořil umělý trávník, se žáby spíš klouzaly dolů, než aby lezly z vody ven,“ poznamenal herálecký starosta.

Ochranáři proto vyrobili lávku novou. Tentokrát jako výrobní materiál použili dřevo, které není tak kluzké jako umělá hmota. „Udělal ji kolega ze Správy Chráněné oblasti Žďárské vrchy a společně s panem starostou jsme ji pak do nádrže nainstalovali. Měla by tam zůstat už napořád,“ podotkla Petra Doležalová.

Vodní nádrže jsou pro rozmnožování obojživelníků ideální, a to zvláště proto, že v nich nejsou ryby. „Tím pádem tam nejsou predátoři likvidující pulce. A bývá tam také čistší voda než například v rybnících,“ potvrdila Petra Doležalová.
Místní chodí „své“ obojživelníky pravidelně kontrolovat. „Chodíváme se na ně dívat. V nádrži je krásně čistá voda, určitě se jim tam bude dařit,“ zadoufal Lubomír Gregor.