Získat řidičský průkaz na autobus ovšem není jednoduché a navíc to není vůbec levná záležitost. Cena za výcvik a profesní průkaz se pohybuje okolo padesáti tisíc korun, což si ne každý může dovolit zaplatit. „Řidičský průkaz je možné získat také prostřednictvím rekvalifikace. Problém je ale v tom, že úřad práce to nabízí pouze lidem, kteří mají v evidenci nebo těm, kteří jsou sice zaměstnaní, ale jsou určitým způsobem ohroženi – jsou například
ve výpovědní lhůtě, mají smlouvu na dobu určitou 
a podobně," vysvětlila Šárka Pečinková ze žďárské firmy Zdar, která poskytuje přepravní služby v regionu.

Prostřednictvím rekvalifikace se k novému povolání dostaly i dvě řidičky, které žďárská firma nyní zaměstnává. „Nikdy nebylo mým snem řídit autobus 
a ani jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Přišlo to najednou a jsem za to ráda," přiznala jedna z nich Jana Novotná.

„Můj dědeček vždycky říkal, že jsem měla být klukem. Ať jsem si sedla za volant kteréhokoliv auta, vždycky jsem ho dobře ovládala. Tak jsem to zkusila i s autobusem," popsala svou cestu k novému povolání Ludmila Dolejšová.

Obě musely nejprve dokonale zvládnout řízení autobusu. „Autoškola probíhala několik týdnů. Bylo to dost náročné, protože jsem ke všemu ještě chodila do práce, takže jsem si svůj čas musela důkladně rozplánovat. Měla jsem ale neskutečně trpělivého učitele, vděčím mu za to, že mě jezdit s autobusem baví, 
a že jsem se na jízdy i těšila," pochvalovala si výuku Jana Novotná.

Začátky v nové práci bývají vždy těžké. O to těžší jsou v případě, že žena usedne na mužské místo. „Čekala jsem tak trochu nepochopení ze strany cestujících, to se ale nepotvrdilo. Lidé byli a stále jsou velice milí a ohleduplní," vyjádřila se Ludmila Dolejšová.

„Cestující s námi jezdí rádi. Zvláště ženy nám občas řeknou, že chlapi jezdí dravěji, více šlapou na plyn
a brzdu a naše jízda je pro ně příjemnější, je plynulejší," doplnila kolegyni Jana Novotná.

Už zase ženská?

Na nové řidičky čekaly
i další změny, na něž si musely zvyknout. „Trochu strach jsem měla z převážně mužského kolektivu, ale musím říct, že chlapi jsou úžasní. Jsou milí, ochotní, pomohou, když potřebuji. Nikdy mi neřekli, že třeba nemají čas, vždycky se snažili když už ne problém vyřešit, tak mě aspoň nasměrovat tam, kde mi pomohou," potvrdila Jana Novotná.

Pomoc ženy v novém povolání opravdu potřebují. Nejde jen o to umět autobus řídit, občas jsou nutné i jiné zásahy. „Hned v prvním týdnu, co jsem začala sama jezdit, se mi stalo, že se autobus na cestě porouchal. Prostě mě nechal ve štychu. Zavolala jsem dispečink 
a oni poslali servis. Během pár minut byl u mě. Kluci se sice trochu smáli, ale nakonec opravdu uznali, že porucha je taková, že bych si 
s ní neporadila," popsala nezáviděníhodnou situaci Ludmila Dolejšová. „Jakmile nastane jakýkoliv problém, stačí jej nahlásit a naše firma už servis zajistí," potvrdila postup firmy Šárka Pečinková.

Nové řidičky autobusu 
si už dokázaly získat oblibu cestujících. „Jezdí se mnou pán, který vždycky, když nasedne do autobusu, řekne: Už zase ženská? Ale pak se usměje a nabídne mi bonbon," řekla s úsměvem na tváři řidička Ludmila Dolejšová.