Malebná krajina Žďárských vrchů a okolí fascinuje dnes čtyřiadvacetiletého studenta archivnictví už od dětství. O krásné výhledy, jež nabízí, se pak začal zajímat víc. „Od mala jsem se zajímal i o počasí, a ono to spolu dost souvisí. Sem tam mi řekli známí, co od nás všechno viděli, na internetu jsem zahlédl podobné fotky… Řekl jsem si, že by mohlo být zajímavé zjistit, co lze všechno odsud vidět, a chytlo mě to. Pozorovat vzdálené pohoří vystupující za zimní inverze za úsvitu z mlhy může být nádherný zážitek. Jen to chce vědět kdy, odkud a kam hledět," vypráví Josef Humlíček.

Právě zimní počasí často bývá podle něj pro výhledy do dálky příhodné. „Když je v zimě jasno, je vidět lépe, vzduch je takový čiřejší. Když dostane počasí inverzní ráz, nižší polohy často pokryje smog a mlha, ale nad nimi je vzduch průzračný. Na pozadí nízké oblačnosti pak vrcholky kopců a hor krásně vyniknou. Pozorovat se dá dobře i po přechodu studených front nebo po nástupu tlakové výše, ale jen dokud se nezačne tvořit opar," popisuje fanoušek dalekých výhledů.

Zároveň záleží na tom, odkud se díváme čím výš stojíme, tím lépe. „Na nižších místech se samozřejmě víc drží smog, prachové částice a podobně, ale čím výš jste, tím je vzduch čistší a čistší. Takže když je inverze, jsem vždy nachystaný jít udělat nějaké fotky," usmívá se Josef Humlíček.

„Hodně ale sleduji webkamery nebo meteorologické grafy a podobně, dá se podle toho odhadnout, do jaké výšky nízká oblačnost sahá, chce to vypozorovat. Když je inverze, je její hranice docela ostrá, ale Žďárské vrchy jsou právě skoro na té hranici mraky jsou dejme tomu do výšky nějakých sedmi set padesáti či osmi set metrů, a často v nich jsou ty okolní kopce schované," uvádí Humlíček.

Své fotografie krajiny dává student na své webové stránky Daleké výhledy i na facebook, zájemci tam najdou i panorama s popisy vrchů. „Chtěl bych trochu připomenout, že i odtud se dá dívat do dálky. Myslím, že je to tady u nás trochu nedoceněné. Také jsme v chráněné krajinné oblasti, takže tolik rozhleden tu zas není, i když kopce jsou vysoké dost, a naopak mi přijde, jako by některé stály na místech, kde nemají opodstatnění. Mrzí mě, že tady často na skalách nebo i rozhlednách nejsou třeba nějaké tabule, podle kterých by člověk poznal, co vidí. Na horách je takových míst víc. Tady jsou možnosti také, jen zatím ne úplně využité," míní Josef Humlíček.

Díky zeměpisné poloze je z některých míst Žďárských vrchů možné spatřit pohraniční hory, výrazné stavby i kopce v různých směrech. Na sever lze pozorovat Krkonoše, Jizerské hory, Ještěd, Polabí nebo Orlické hory, na východ pohoří Králického Sněžníku či Jeseníků. „Směrem na východ lze vidět protáhlou Drahanskou vrchovinu, kopce v Brně i kolem něj, na jihovýchodě dominantu Pálavy Děvín, na jihu kopcovitou krajinu v okolí," vyjmenovává některé možnosti nadšenec pro výhledy do krajiny.

Na jihozápadě lze zase spatřit nejvyšší horu Českomoravské vysočiny Javořici a další významné vrchy v okolí Jihlavy, v západním směru lze dohlédnout až za Humpolec, dobře bývá vidět hora Melechov.

„Letos v zimě jsem zatím nejdál viděl asi na Krkonoše, to jsem byl na Devíti skalách. Je to odtud kolem sto dvaceti kilometrů. V létě se mi z rozhledny Terezka, to je severně od Pusté Rybné v Pardubickém kraji, povedlo vyfotit Ještěd. To je nějakých sto třicet, sto čtyřicet kilometrů. Vím, že třeba od Studnic je při výjimečně dobré dohlednosti možné spatřit i přes dvě stě kilometrů vzdálený Schneeberg (Klosterwappen) v rakouských Alpách, ale to už chce mít velké štěstí, na to si tedy člověk musí hodně počkat," říká Josef Humlíček.

Na svých internetových stránkách ukazuje student například i panoramatický obrázek s popisem spousty vrchů v okolí. Jak se ale zorientovat v tom, co vlastně vidíme? Hledět z výšky do skutečné krajiny je něco jiného než si prohlížet mapu.

„Mám na to dobrého pomocníka, na internetu jsou k dispozici aplikace, jež používají údaje z map a umí vám z místa, kde stojíte, vymodelovat horizont. Na základě toho jsem schopný téměř s jistotou určit, co je co, ale samozřejmě se to snažím ještě ověřovat kontroluji třeba vzdálenosti v mapě nebo hledám, jestli je v blízkosti toho místa třeba sjezdovka nebo jiná stavba," zmiňuje Humlíček.

K fotografování svých „úlovků" při pohledu do krajiny nepoužívá žádnou zvláštní techniku. „Mám obyčejný kompakt. Na foťáku sice záleží, ještě víc však záleží na tom, zda je čistý vzduch to pak výhled zachytíte i ‚horším' foťákem. Na obrázcích pak můžu udělat nějaké malé úpravy, třeba přidat kontrast a podobně… Ale mně nejde ani tak o to, aby fotka byla perfektní, ale hlavně o názornost," vysvětluje student.

Za výhledy jezdí nejčastěji asi na Paseckou skálu nedaleko Rokytna nebo na Studnice. „Tam je vidět hezky, návrší je takové otevřené," vysvětluje. Jezdí i na Devět skal, i když ty jsou teď v zimě hůř přístupné, nedávno dělal snímky z vrchu Metodka u Koníkova. „Povedlo se mi vyfotit Orlické hory, Králický Sněžník i Jeseníky, okem byla vidět také věž na Pradědu," popisuje. „Když je možnost, snažím se samozřejmě podívat se i někam dál abych neměl fotky jenom z jednoho místa," usmívá se Josef Humlíček.