Z agronoma k charitě: Moje hodnoty jsou teď jinde, tvrdí Ukrajinka z Vysočiny

Anastázie rodině kamarádky ihned nabídla pomoc. „Řekla jsem, ať přijedou, že jim seženu bydlení a vše zajistím. To bylo ve čtvrtek, když začala válka. A v pátek mi její tatínek volal, zda moje nabídka stále platí. Okamžitě jsem na sociální sítě napsala, že sháním pro tři lidi ubytování a práci. Kamarád mě spojil s jednou makléřkou a ta sehnala ubytování v penzionu v Kuklíku na Žďársku. Majitel penzionu jim i zajistil práci. Kamarádka a její maminka tam dělají pokojské a jejich taťka pracuje na pile,“ vysvětluje mladá Ukrajinka.

Třebíčané pomáhají ukrajinskému Rachivu: sbírka zamíří do uprchlického tábora

Tím se dostala do skupiny lidí, kteří uprchlíkům pomáhají. „Ta paní makléřka řešila ubytování i pomoc dalším lidem. Ale nestíhala to, tak jsem se toho ujala a začala shánět potraviny a oblečení. Dala jsem na sociální sítě, že kdo má balíček s pomocí, tak si pro něj přijedu. Hned večer mi psali z agroškoly, kde studuji, že ve škole vyhlásili sbírku. Pak se ozvali třebíčští fotbalisté, že mi taky pomůžou, pomoc mi nabídla i obec Březník. A jedna známá z Náměště nad Oslavou udělala sbírku u sebe doma. Nějak se to na mě všechno napojilo,“ usmívá se Anastázie Vizaver.

Škola je pro ni nyní na druhé koleji. Učitelé její situaci ale chápou. Vědí, že všechno své úsilí věnuje pomoci uprchlíkům a že na učení zkrátka nemá čas. „Už v neděli mi lidé psali, ať se stavím, že mají balíčky. Svážela jsem je do Horních Heřmanic, kde jsme ubytovali čtyři rodiny. Pak mi psal známý, že má další věci. Domů jsem se dostala až v jednu ráno, ale až do čtyř odpovídala na zprávy. A v šest jsem vstávala, abych jela do školy. Ale byla jsem tak unavená a vyřízená, že jsem to nezvládla. Ale stejně jsem se vzbudila v půl osmé a to už jsem měla plno zpráv, že můžu jet k dalším lidem pro další věci,“ vypráví Ukrajinka.

Podle Anastázie je největší problém sehnat pro uprchlíky ubytování. „Je jich opravdu hodně. Nějaké místo máme, ale nemůžeme do jednoho pokoje dát deset lidí. A ubytovat je musíme, aby s dětmi nezůstávali venku,“ podotýká Vizaver.

Z Anastázie by měl časem být agronom. Jenže její hodnoty jsou nyní zcela jinde. „Tento týden mi změnil myšlení. Říkám si, že bych zůstala u charity a pomáhala lidem. Vždy jsem věděla, že to má smysl, ale netušila jsem, jak se k tomu dostat. Ale teď jsem do toho spadla naplno,“ vysvětluje, když v tom jí opět zvoní telefon. Někdo volá, že v Moravských Budějovicích je k dispozici ubytování pro další uprchlíky.