„Přijela jsem domů do Jihlavy k rodičům den po demonstraci. Jako zdravotní sestřička jsem v Thomayerově nemocnici zrovna měla po noční. Povídalo se, jak policajti do krve mlátili studenty a že byli i mrtví. Praha tím žila, všude v centru hlava na hlavě. Do Jihlavy jsem přijela večer a nikde nikdo, jen policajti na náměstí. Zeptala jsem se, co se tady dělo. „Nebuď zvědavá, nebo si tě odvedeme,“ pohrozili a hned jsem ztichla,“ připomněla dnes v Praze žijící Iveta Peroutková.
Tři dny poté Jihlavané doma odstartovali revoluční proměnu společnosti 21. listopadu 1989 prvním velkým shromážděním před budovou gymnázia. Následně na náměstí Míru pod vlajkami a transparenty vyrůstal den po dni větší desetitisícový dav. Komunisté ve vedení města nevěděli, co mají dělat, ale museli jednat. K tvrdým ústupkům je od svého založení 23. listopadu tlačilo Občanské fórum.
Po restauracích a sálech ve městě a okolí se na podporu odchodu komunistů scházeli zaměstnanci podniků a institucí. „Odmítám s vámi jednat, vy pro mě nejste statutární orgán,“ vzpouzel se například v restauraci Pančava necelé stovce zaměstnanců ředitel tehdejšího Okresního podniku bytového hospodářství Karel Pěška.
A tak se dělo po celé Jihlavě, neboť komunisté se snažili udržet u moci. Všichni nosili trikolóry a odznaky Občanského fóra, kulatou smějící se tvářičku s logem a trikolórou.
Pouhé čtyři dny před Vánocemi 1989 ovšem už na plenárním zasedání Městského národního výboru v Jihlavě proběhlo odvolání pěti komunistů z vedení města. Situace byla částečně nepřehledná v komunální i vysoké politice. Jihlavané toho času jezdili do Prahy plnými autobusy podpořit vlajkami a transparenty stávkující.
Mohlo by vás zajímat: jihlavská zoo chová unikátního prasojelena, podívejte se.