Na příchozí tam čeká spousta zajímavostí, vánočně vyzdobená světnice, vánoční postavy, dozvědí se, jak lidé dříve trávili od rána až do půlnoci Štědrý den nebo jaké zvyky se vázaly se svátky svatého Štěpána, Mláďátek či Jana Evangelist, od kdy se stavějí v domácnostech betlémy a co se jedlo k večeři před 150 lety. A možná zahlédnou i zlaté prasátko…

Nechybí ani praktické ukázky štědrovečerní magie. „Dětem se líbí odlévání cínu a hodně se baví i u hádání budoucnosti z polínek – podle toho, jaké polínko si poslepu vyberou, se dozvědí, jaký bude jejich ženich či nevěsta,“ přiblížila s úsměvem průvodkyně Kamila Dvořáková.

Návštěvníci si na výstavě také mohou připomenout některé důležité dny v předvánoční době, na něž se dnes už pozapomnělo. „Třeba den svatého Ondřeje, který se někdy do adventu vejde, a někdy ne. Je 30. listopadu, a v ten den se prý venku mají ujímat vlády síly temnot, síly zimy. Naši předkové se toho dne trošku báli, takže se scházeli třeba na návsi, kde společně hodovali a veselili se - aby se trochu bát přestali. Dokonce se věřilo, že na svatého Ondřeje létají i čarodějnice. Byl to prostě takový strašidelný den,“ zmínila průvodkyně.

Výstava rovněž připomíná, že svatý Mikuláš není vymyšlený vánoční muž, ale byla to skutečná osobnost, a představí i zvyky, jež se pojily se dny svaté Barbory nebo svaté Lucie, který třeba byl dříve velice důležitým svátkem. Bíle oděná postava coby svatá Lucie například 13. prosince nadělovala hodným dětem a ty zlé třeba máchala ve džberu s ledovou vodou nebo vyplácela vařečkou. Ale víte třeba, proč by se v ten den měly před ní mít na pozoru i hospodyňky? „Lucie také kontrolovala, jestli máte uklizeno. Přišla, peroutkou ometla hlavně kamna a kuchyň, a když zjistila, že tam je nepořádek, tak klidně tou vařečkou vyplatila i maminku a hlavně ji pomluvila po celé vesnici,“ popsala úsměvně Kamila Dvořáková, a pobavila tím i děti ze 3. B žďárské školy Švermova, které si přišly výstavu prohlédnout.

I jim se zamlouvalo lití cínu a věštění z polínek, se zájmem si prohlédly i takzvanou oplatečnici. „Na Štědrý den bychom se podle zvyku měli postit. Ráno ale bylo dovoleno něčeho malého si ďobnout, a velmi oblíbené byly oplatky. Myslím, že by vám chutnaly, byly tenké, třeba jako lázeňské oplatky, a natíraly se medem, nebo byly slané s česnekem,“ řekla školákům Kamila Dvořáková. Z houfu dětí se sice hned ozvalo „já chci s česnekem“, ale průvodkyně musela s úsměvem připomenout, že o nich sice vyprávějí, ale v muzeu oplatky nepečou.

Expozice ukazuje také prostřený štědrovečerní stůl. „K večeři by se mělo zasednout s východem první hvězdy. Večeře byla poděkováním za celý rok práce, a naši předkové se snažili mít na štědrovečerním stole něco od každé plodiny, kterou pěstovali. Hlavním vánočním pokrmem vánočka, tady u nás se jí říkalo štědrovka, takže odtud je i název naší výstavy,“ dodala Kamila Dvořáková a návštěvníkům pak ukázala i to zlaté prasátko.

Výstava Když štědrovka zavoní bude ve žďárském regionálním muzeu otevřená do 7. ledna. Vánočně vyzdobená je i stálá expozice v Moučkově domě. V prvorepublikovém obchodě tak je k vidění typický adventní sortiment, v měšťanském salonu prostřený stůl, betlém a nazdobený stromeček s dárky a v poslední místnosti několik knihy s vánoční tematikou z 19. století.