Zaplněné tribuny v centru novoměstské Vysočina Areny začnou vřít, jakmile se ozve melodie oznamující příjezd čela závodu smíšených štafet v biatlonu. Při průjezdu domácí hvězdy Markéty Davidové je atmosféra doslova elektrizující.

Při střelbě nastává ticho, které přerušují jen krátké radostné výkřiky davu vždy při trefeném terči. Mladá závodnice ani jednou nemíří vedle a po odjezdu ze střelnice moderátor oznamuje, že se jí podařilo snížit ztrátu na první místo o polovinu. To diváci hlasitě oceňují. Rádi by se dočkali medaile, která je nyní doslova na dohled.

Na tribuně E2 se v tu chvíli mohou diváci vyfotit nebo pohovořit s členy reprezentace Adamem Václavíkem a Jakubem Štvrteckým, kteří do tohoto závodu nezasáhnou. Jejich kolegům se však daří, mrzí snad jen jedno trestné kolo Michala Krčmáře. Nakonec je z toho sedmé místo, které v závěrečném souboji s finišmenem Rakouska uhájí Tomáš Mikyska.

Jakmile se i česká štafeta dostane do cíle, dávají se diváci na tribunách do pohybu. Hodně z nich pouze sejde dolů k plůtkům ve snaze jen zahlédnout své oblíbené závodníky, případně od nich získat podpis. Ochotně se jim podepisují Češi i zahraniční biatlonisté. Zájem mají fanoušci také o autogram Jitky Landové nebo Ivana Masaříka, kteří už kariéru ukončili. Jeden šťastlivec si domů odveze dres švédského závodníka, který letěl mezi přihlížející.

Velký aplaus od diváků vyvolává děkovačka českého týmu před tribunou A. „Tohle je prostě úžasný, ta atmosféra, tu člověk z televize nikdy nezažije,“ rozplývá se fanoušek Marek Müller a dodává: „Proto sem jezdím každý rok.“

Pauzu před štafetou smíšených dvojic vyplňuje doprovodný program, někteří z návštěvníků zůstávají v ochozech. Další diváci míří ke stánkům, kde jdou na dračku hlavně čepice, zájem je i o horké nápoje. Aby ne, jsou dva stupně pod nulou a po sledování závodu jsou diváci často zmrzlí na kost. Nejen děti, ale i dospělí si rádi zkusí, že trefit terč není vůbec snadné. A to za sebou přitom nemají pár kilometrů na běžkách.

Fronty u záchodků i občerstevní

Záchodků je na první pohled víc než dost, ale i tak jsou před nimi fronty. Bezkonkurenčně nejvíce lidí ale čeká u stánků s občerstvením. Ač jsem hladový, nemusím řešit dilema, co bych si dal nejradši. Tenhle boj vzdávám předem.

Naopak v pohodě je parkování, ze kterého jsem měl cestou docela obavu. Díky teplotě pod bodem mrazu jsem zajel stejně jako stovky dalších řidičů na pole. Pak už byla jediná obava, aby nepřišla obleva a já se dostal také zpátky na silnici. S jedním menším sklouznutím při cestě k výjezdu se to podaří.