Kliknutím zvětšíteNavštívili Ottawu, provinční park Algonquin, Toronto, Montreal, Québec, nezapomněli ani na Niagarské vodopády a pozorování velryb u řeky Svatého Vavřince. Pohybovali se především stopem.
„Letadlem jsme přiletěli do Ottawy a odtud jsme měli namířeno do provinčního parku. Čekalo nás první stopování za nájezdem dálnice. První auto, které nám zastavilo, bylo policejní. Z něho vystoupil dvoumetrový policista v černé uniformě a se slunečními brýlemi na očích. Požádal nás o pasy, které jsme měli,“ vzpomíná na své první zážitky ze stopování v Kanadě Bára Augustýnová.
Následně jim policista vysvětlil, na jakých místech je možné bezpečně stopovat. „Poté nás požádal, abychom si nastoupili do vozidla. Seděli jsme za mříží, kde bylo velmi málo prostoru. Byli jsme tedy skrčení a čekali jsme, co bude dál,“ pokračuje mladá žena ze Žďáru nad Sázavou. Policista byl však podle jejích slov úžasný, svezl je cirka osmdesát kilometrů na nájezd ve směru do národního parku. Vše se obešlo bez pokuty, z auta vystoupili pouze s varováním.
V Torontu u Číňanky
Co se týče ubytování, využívali takzvaný CouchSurfing. Přespávali u lidí, kteří zdarma nabízí ubytování u sebe doma. Výhodou CouchSurfingu je poznávání tamních lidí, trávení času s nimi či pomoc při cestování doporučením zajímavých lokalit.
Zatímco například v Torontu přespávali u Číňanky v pokoji, do kterého se vešla jen postel a stolek, v Montrealu zase dělali společnost páru z Moldávie, v Québecu Markovi, synovi českých emigrantů. „Několikrát jsme přespali v kempu pod stanem, jednou v autě a jednou i na nevyhrazeném prostoru v lese. Tehdy mě brzy ráno probudilo zlověstné vrčení nějakého zvířete. Měla jsem z toho nepříjemný pocit a přemýšlela nad tím, co bych dělala, kdyby se začalo dobývat k nám do stanu,“ popisuje jediný nepříjemný zážitek Bára.
Dovolenou v Kanadě si podle svých slov zcela užila: „dostala“ jí nejenom příroda – jezera, lesy, prostorné a dlouhé silnice, které jsou k vidění v amerických filmech, ale i otevřenost, přátelskost a nezištná pomoc všech lidí, se kterými na své cestě přišli do kontaktu. Oceňuje i krásná a čistá města, ve kterých se cítila dobře. Navzdory tomu, že není přímo městský typ. „Jediné, co bych v Kanadě oželela, je stravování. Jedli jsme zejména ve fastfoodech, tedy hranolky, smažené sýry, kuřecí křidýlka či hamburgery. Poprvé jsem také ochutnala nad ohněm opékaný marshmallow,“ dodala Žďáranka. Kromě toho jí mrzí, že v provinčním parku Alqonquin neviděli černého medvěda, ani losa. Zato se to všude hemžilo obrovskými veverkami a čipmánky.
Kromě Evropy navštívila a procestovala s manželem obdobným způsobem jako Kanadu také Vietnam, byli i v Brazílii. „Na letošní léto se chystáme do Bosny, což bude finančně méně náročné. Bez manžela bych určitě takto necestovala. Sama bych si netroufla,“ konstatuje Barbora Augustýnová. Do budoucna by ráda ještě do Asie, která jí láká daleko více než třeba Amerika, například do Kambodži nebo Laosu či nějaké jiné země méně zasažené turismem.
1
11
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
