Projekt Virtual Arch, který u nás zajišťoval Archeologický ústav (ARÚ) Akademie věd ČR v Praze, se uskutečnil od června 2017 do poloviny roku 2020. Celkově stála česká část projektu více než 200 tisíc eur.
„Smyslem projektu bylo vyvinout technologie, které budou zpřístupňovat archeologické dědictví a památky lidem srozumitelnou formou. Hlavním nástrojem měly být prostředky virtuální a rozšířené reality. Naše část probíhala v Utíně, který je zatím poměrně neznámé místo jak pro veřejnost, tak i pro řadu odborníku z našeho oboru,“ říká Jan Mařík, ředitel archeologického ústavu.
Evropské fondy podporují spolupráci přes hranice
Aplikace provádí návštěvníky
Hlavním produktem výzkumu ovšem v tomto případě nejsou vykopané předměty, ale mobilní aplikace Buchberg 1269, kterou lze bezplatně získat na Google Play. „Zábavnou formou se prostřednictvím mobilu vypravíte do hornického městečka Buchberg. Tam vidíte, jak lokalita vypadala ve druhé půlce 13. století. Procházíte jí jako neinformovaný návštěvník, který se vyptává,“ vysvětluje Jan Mařík.
Počítačová 3D rekonstrukce lokality vytvořila základ pro mobilní aplikaci, která provádí návštěvníky prostorem. První část nazvaná „Encyklopedie“ nabízí osm zastavení, kde se lze s pomocí mobilního telefonu a 360stupňovými panoramatickými pohledy přenést do středověku a seznámit se s životem a prací středověkých horníků. Druhá část je virtuální hra s interaktivními úkoly a hádankami. Aplikace umožňuje uživatelům také prozkoumat zmíněný rekonstruovaný důl v Utíně. „Snad i díky těmto vizualizacím se podaří lidem ukázat, co skrývá, a že má smysl to zachovat pro příští generace,“ věří Jan Mařík.
„Fanoušky virtuálních her potěší aplikace nazvaná Ďáblova štola. Přináší dramatický příběh o závalu horníků.“
Nejde přitom o žádnou nudnou procházku. Zažijete dějiny jako skutečný příběh, který se mohl stát některému z našich předků. „Součástí aplikace je i hra Ďáblova štola, která potěší fanoušky virtuálních her. Do místa přichází cizinec, který je po úrazu, a seznamuje se s okolím. Dozvídá se dramatický příběh o závalu horníků a odcizení stříbra. Hráči postupně plní různé úkoly a tak se seznamují s životem hornické osady. Ďáblova štola je vymyšlený příběh, nicméně objevují se tam některá jména a reálie, které zachycují písemné prameny,“ popisuje Jan Mařík.
Lokalita je v Evropě zcela ojedinělá
Maximální hloubka, kterou odborníci v Utíně odkryli, bylo půl metru pod zem. „Předtím, než jsme mohli vytvořit virtuální rekonstrukci celého sídliště, proběhl v lokalitě intenzivní nedestruktivní průzkum. Na ploše více než 12 hektarů jsme prováděli nejprve snímkování drony. Pak jsme pozůstatky hornických obydlí a výrobních zařízení identifikovali dalšími moderními metodami. A díky georadaru víme, kudy probíhaly štoly důlního díla.
Průzkum detektory kovů přinesl řadu drobných kovových nálezů včetně několika stříbrných mincí. Klasické vykopávky proběhly jen na ploše několika desítek metrů čtverečních. A to pouze proto, abychom si ověřili výsledky jiných měření,“ říká Jan Mařík. Utín jako pilotní lokalita je málo známé místo, přesto svým významem je podobné těm na seznamu UNESCO. Je to jedna z nejlépe dochovaných lokalit středověkého hornictví na Vysočině.
Činnost archeologů neměla za cíl v místě vytvořit rozsáhlou infrastrukturu s množstvím tabulí nebo rekonstrukcemi středověkých staveb, jejichž údržba bude znamenat nemalé náklady. Na místě je jen jedna informační tabule.
Projekt v číslech
Do projektu přeshraniční spolupráce byly zařazeny i rakouský Hallstatt (prehistorické solné doly), německé Dippoldiswalde (středověké stříbrné doly), Lublaňská blata (rozsáhlý areál se zachovanými dřevěnými konstrukcemi), slovenská Nitra (středověké město), severoitalské Civezzano (středověké doly), chorvatský Sukošan s římským přístavem a polský Puk (raně středověký přístav).
Archeologie má nádech dobrodružství a nikdy se u ní nenudím, říká Jan Mařík
Archeologický ústav (ARÚ) Akademie věd ČR má zhruba 140 zaměstnanců. Centrála je na pražské Malé Straně a v letech 2014-2020 ústav realizoval projekt Virtual Arch, který byl podpořen z evropského programu Interreg. Cílem bylo zpřístupňovat archeologické památky veřejnosti srozumitelnou formou za použití virtuální reality. Pro tyto účely byla vybrána bývalá hornická osada Utín na Vysočině. O tom jsme si povídali s ředitelem ARÚ Janem Maříkem.
Jan Mařík, ředitel archeologického ústavuArcheologický ústav získal na projekt Virtual Arch dotaci z Evropské unie. Co kdybyste ji nezískali?
Prezentací archeologie prostřednictvím virtuální reality jsme se v ARÚ zabývali už před zahájením projektu, nicméně bez evropské dotace bychom tento projekt nemohli uskutečnit. Klíčovou roli sehrál Landesamt für Archäologie Sachsen v Drážďanech, který nás oslovil jako jednoho z možných účastníků projektu. Z Drážďan zajišťovali základní servis, přípravu, kontroly. Jen připomínám, že do projektu se zapojilo kromě nás a Německa také Slovensko, Chorvatsko, Rakousko, Itálie, Polsko a Slovinsko.
Co vám projekt přinesl?
Třeba to, že se povedlo tento model prezentace uplatnit na celé řadě dalších míst, například hradiště Závist u Prahy. Začali jsme podobný projekt realizovat ve spolupráci s obcí Dolní Břežany, pak v hradišti Libice nad Cidlinou i pro město Slaný. Nakonec vznikla databáze, kam se 3D modely ukládají a jsou dostupné veřejnosti i školám v digitálním archivu na stránkách Akademie věd. Děti si ji z tohoto archivu mohou nahrát a samy v archeologickém světě modelovat, vytvářet. Nenásilně se tak učí programovat, navíc je to prostor pro výuku historie i zeměpisu.
„Prezentací archeologie prostřednictvím virtuální reality jsme se zabývali už déle, nicméně bez evropské dotace bychom tento projekt nemohli uskutečnit.“
Kolik lidí se na projektu na české straně podílelo?
Základní tým byl čtyřčlenný. Od nás to kromě mě byl autor všech počítačově zpracovaných modelů Jiří Unger a organizaci zajišťovala Katarína Válová. A pak docent Petr Hrubý z brněnské Masarykovy univerzity, specialista na středověké hornictví. Dále to byli lidé, kteří zabezpečovali průzkum a pracovali v 3D laboratořích v Brně a podíleli se na nedestruktivním průzkumu lokality. Studio Visuin nás zase učilo, jak představit naše odborné výsledky veřejnosti. Celkem asi dvacítka lidí.
Kolik jste toho v Utíně rozkopali?
Archeologický výzkum neznamená jen kopat, často by to měla být až poslední možná varianta. Jakmile nález vykopete, tak lokalitu ničíte, protože už ho nikdy nejde vrátit do původního uložení. Pod zem můžeme nahlédnout díky řadě nedestruktivních postupů. Pomáhá nám při tom například letecké snímkování, geofyzikální metody, jako je třeba magnetometrie nebo georadar.
Objevila se nějaká perlička?
Projekt přinesl spoustu zajímavých setkání. Pro mě byla jedním z nejsilnějších zážitků možnost sestoupit do opravdového středověkého dolu. V Utíně je podzemí nepřístupné a pro 3D model jsme hledali materiál na jiných místech. V Kutné Hoře nám to umožnil spolek Barbora. To je parta nadšenců a bývalých horníků, kteří zpřístupňují stará důlní díla.
Jak jste se dostal k práci v archeologii?
Skoro za každou vesnicí u nás najdete archeologickou lokalitu. Pro mě to byla zaniklá středověká vesnice na Černokostelecku. Bylo to i moje téma středoškolské práce. Zkusil jsem si archeologii bez kopání, zdokumentovat terénní relikty, najít písemné prameny. Byla to zajímavá práce, která mě bavila. Po gymnáziu jsem studoval archeologii a historii. Během studia jsem se od zaniklých vesnic posunul k raně středověkým hradištím. Později jsem se začal zajímat o to, jak památky chránit, jak je popularizovat. V roce 2009 jsem se stal v ARÚ zástupcem ředitele pro památkovou péči a legislativu a od roku 2017 jsem jeho ředitelem.
Co vás na archeologické činnosti baví?
Má to nádech dobrodružství. Dostáváte se k něčemu po dlouhé době jako první. Je to organizačně pestrá a zajímavá práce, která předkládá spoustu výzev. Nikdy se u toho nenudím.
2
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
