„Nakoupili jsme tři metráky. Jeden rozdáme mladým a dva si necháme, uložíme je do sklepa, tam vydrží. Není nad nové brambory," pochvaloval si jeden ze spokojených návštěvníků Oldřich Kříž ze Žďáru nad Sázavou.

„My máme sice brambory svoje, ale přesto jsme sem s rodiči vyrazili. Přijeli jsme před chvílí, ale už jsme stihli ochutnat tyčinky se sýrem, nabrala jsem si letáky o běžkování na Vysočině a líbily se mi i náušnice a další ručně vyráběné předměty a šperky," vyjmenovala Marta Svatoňová z Bobrové. Například dojení na „trenážéru" si ale zkoušet nemusela. „Měli jsme krávu a kozy doma," usmívala se mladá studentka.


To Eliška Veselá z Bystřice nad Pernštejnem na židličku k umělé dojnici zasedla. A jak jí to šlo? „Dobře," povědělo tříleté děvčátko od „struku" a kbelíku zaplňujícího se vodou. Na akci přišla s rodiči a dvouměsíční sestřičkou v kočárku.

Děti se dále zabavily ve skákacím hradu, při divadelních pohádkách a nebo u výběhu s ovečkami. Jejich rodiče zase měli možnost ve stáncích nakoupit medovinu, přepuštěné máslo či pletené košíky. Zájemci nahlédli pod ruce uměleckému kováři, hospodyňky objevovaly třeba brambory na sladko při bramborovém vaření s kuchařem Karlem Nekolou a parádnice sledovaly módní přehlídky žáků výtvarného oboru základní umělecké školy.


Plné ruce práce měly slečny obsluhující občerstvovací stany. „O bramboráky je neustálý zájem. Od rána jsme se nezastavily, a to nám pomáhají vedle v kuchyni, kde smaží na dalším plátu," stihla poznamenat Eliška Špačková.

Ve jménu kobzolí byla samozřejmě i soutěž – v pojídání brambor na čas. Necelé kilo vařené potraviny nejrychleji spořádal Jaroslav Němec. Prokousal se nejen k poháru, ale také ke kurzu vaření. „Nevím, jestli jsem vám to už říkal, ale já jsem vyučený kuchař," smál se úspěšný jedlík z Bystrého u Poličky. Svoji výhru tedy přenechal někomu jinému a pohotový moderátor ji nabídl tomu, kdo první zarecituje básničku o „zemských jablíčkách" v jakékoliv jejich podobě.

„Koulela se koulela, tákováhle brambora, neviděla, neslyšela, spadla na ni závora. Kam koukáš, ty bramboro? Na tebe, ty závoro! Kdyby tudy projel vlak, byl by z tebe bramborák," přednesla i s gestikulací rukou Dagmar Bezkočková, turistka ze Sedlčan v okrese Příbram, kterou básničku naučila vnoučata.