Historický vlak byl vypraven v rámci Slavností pernštejnského panství. Tato železniční akce je podle slov Marka Říhy z Chornického železničního klubu organizována již od roku 2006. „Jeden vlak jel do Nedvědice z Brna, druhý z Havlíčkova Brodu. Ten náš veze parní lokomotiva Skaličák z roku 1948, její označení je 433.001. Jde o první lokomotivu, která byla vyrobena ze své série,“ přiblížil za spolek, který zajišťoval ve vlacích personál v historických uniformách, Říha.

Jak dále poznamenal, zmiňovaná parní lokomotiva byla po svém vyrobení původně přidělena do Jihlavy, poté našla svůj domov v Brně a nakonec, až do ukončení svého pravidelného provozu, byla činná ve Skalici nad Svitavou. Její maximální rychlost je 80 kilometrů v hodině.

Souprava, jež stavěla ve Žďáře, byla sestavena ze čtyř historických vagonů 3. třídy „Rybák“ s dřevěnými lavicemi a jednoho doprovodného vozu. Ten sloužil jako pojízdná dílna a sociální zázemí pro „chlapy“ z lokomotivy. „Vozy „Rybák“ se vyráběly v letech 1938 až 1939. Jeden má kapacitu 69 sedících cestujících. Vypadá to, že jsme narvaní, ale lidé místo toho, aby seděli, tak jsou vyklonění z oken,“ vysvětlil několik minut před odjezdem Marek Říha.

Personál měl samozřejmě na sobě historické uniformy, například uniformu z roku 1934. Tvořila ji blůza s distinkcí, tedy hodnostním označením a čepice, takzvaný kastrůlek s odznakem.

První prázdninový víkend na Velkém Dářku byl ve znamení bílých plachet. Na moři Vysočiny se utkali závodníci z celé České republiky.
OBRAZEM: Po Velkém Dářku vítr proháněl bílé plachty

Jeden z peronů žďárského nádraží zaplnili zejména rodiče, či prarodiče s dětmi. Někteří i do vagonů nasedli, jiní si přišli jen první lokomotivu prohlédnout. „Vlaky s dřevěnými sedačkami jsem zamlada jezdívala směrem na Sázavu. Je to pro mě nostalgie. Přišla jsem se podívat z radosti,“ řekla Jaroslava Víšková ze Žďáru nad Sázavou.

Parním vlakem až do Nedvědice se naopak vypravil David Jíša s manželkou a dětmi. Na Slavnosti pernštejnského panství prý jedou už potřetí. „Mám rád historické vlaky, šestiletého syna jsem k zálibě přivedl také. Ani nemohl dospat, jak se na dnešek těšil. Dceři je teprve rok. Věřím, že si hodinu a půl trvající cestu všichni užijeme se vším všudy. Koupili jsme si i zpáteční lístky,“ uvedl Jíša.

Parní lokomotiva se do Žďáru nad Sázavou dnes ještě vrátí, a to krátce před půl sedmou večer. Nepůjde ovšem o tutéž lokomotivu, ale o „zelenou krasavici“ jak o ní milovníci starých parních lokomotiv mluví. Rosnička totiž táhla vagony z Brna a při večerním návratu si oba stroje vymění své pozice.

Na programu již pátého ročníku festivalu KoresponDance se podílí umělci z patnácti zemí světa a ze tří kontinentů.
Festival KoresponDance oživí zámek, náměstí i areál u Pilské nádrže