Žhavé řemeslo mu učarovalo již ve čtrnácti letech. „Neměl jsem představu o tom, co bych chtěl dělat. Jednou jsem byl se školou na exkurzi ve sklárně a myslím, že tam mě to chytlo. Když jsem viděl, jak se sklo hýbe, jak s ním sklář čaruje. Tehdy mě to uchvátilo,“ vzpomíná Verner.

Sklárnu dříve vedl Jaroslav Svoboda, který ji také založil. „Došlo ke generační obměně. Pan Svoboda již nemá takovou energii, domluvili jsme se na tom, že si pronajmu pec a budu to zde dál provozovat. Zatím to funguje dobře,“ usmívá se.

Takto by mohla vypadat nová cyklostezka. Ilustrační foto.
Ve Svratce vzniknou dvě cyklostezky. Celkem za téměř čtyřicet milionů korun

Ve sklárně se mimo jiné vyrábí skleněné kuličky, které se dávají do orloje v Brně. „To je už letitá zakázka. Motivů do kuliček je spousta, vytváří se zanášením mezi dvě vrstvy, kdy do první z nich se vnese emblém. Většinou se to řeší šablonami nebo skleněnými nitěmi,“ vysvětluje proces výroby Verner.

Chytí si kuličku

Kulička v peci vzniká prý rychle, hodně práce odvádí brusiči. „Každou kuličku berou pětkrát do ruky, na pěti různých operacích. Myslím, že je to skoro tak dokonalé, že laik má problém najít, kde píšťala v kuličce byla,“ říká Verner.

V orloji to funguje tak, že z něj ve vybrané dny vypadne kulička a někdo si ji odnese. „Byli tu lidi třeba ze Zlína a říkali, že si kuličku chytili. Stává se to málo, ale občas někdo takto přijde,“ prozrazuje sklář.

Ilustrační foto.
Popíjení na Farských humnech ve Žďáru: zrušení zákazu napoprvé neprošlo

V současné době dokončili ve sklárně zakázku do Ameriky, čekají je lampové nohy do Anglie a kolekce těžítek do Holandska. „Také jsme měli možnost dělat ocenění pro Martinu Sáblíkovou a Nikolu Zdráhalovou jako poděkování za olympiádu. Byly to brusle na podstavci,“ popisuje.

Teď je útlum

Podle jeho slov dříve vyváželi své výrobky do celého světa, v současnosti je situace jiná. „Je trošku útlum, nevíme čím to je,“ krčí rameny Verner. Jedním dechem však přidává, že i když je poptávek méně, jsou o to zajímavější. „Pro polského zákazníka například děláme komponenty do lustru, jeden váží deset kilo. Dohromady to bude tvořit šedesátikilový lustr tvořený ze šesti paprsků,“ sděluje Verner.

Seč byla provedena na Hojkovském rašeliništi.
Obří pavouk a ještěrka na rašeliništi v Hojkově. Proč obrazy vzniky? Podívejte

A na jakou zakázku vzpomíná sklář nejvíce? „Tvořili jsme stromečky, bylo jich asi tisíc, to mi až lezlo krkem. Ale naučil jsem se tím pracovat se sklem. Posunulo mě to dál,“ přemýšlí.

Lukáš Verner působí ve sklárně téměř od jejího založení. „Jaroslav Svoboda koupil starou školu, dovedl do ní plyn a na zelené louce založil sklárnu. Prvopočátek byl kolem roku 1992 a v roce 1994 jsem přišel já,“ dodává sklář z Karlova.