V malé obci byla při přehlídce traktorů, malotraktorů, zemědělských i stavebních strojů a různých dalších pojízdných vehiklů, která si rok od roku získává stále více příznivců, hlava na hlavě. A traktor na traktoru. „Právě ten nedostatek místa řešíme každý rok. Jenže kolem Bohuňova není kde takovou akci uspořádat. Takže dokud budou lidé jezdit a mít o naši traktoriádu zájem, budeme ji pořádat,“ vyjádřil se člen organizátorského týmu Vít Mičín.

Zatímco loni budil velký ohlas prohloubený brod, na němž si někteří závodníci „vylámali zuby“ a se svým strojem uvázli, letos jízdu bahnem pořadatelé vynechali. „Řekli jsme si, že soutěže trochu změníme a místo toho zařadíme disciplíny spíše zaměřené na zručnost a přesnost,“ přiblížil Vít Mičín. Chybět ale samozřejmě nemohla spanilá jízda, přetahovaná diváků s traktorem, ale i přetahování traktorů spojených vlečnou tyčí, koulení pneumatiky přes překážky, jízda zručnosti s nákladem na kapotě, soutěž v rychlosti startování zetoru a závěrem rovněž v pití piva, a to i nealkoholického, na čas. Poslednímu jmenovanému nahrávalo také letní počasí.

Zasoutěžit si však mohli i přihlížející. A vyzkoušet si, jak se hází pneumatikou na cíl, a různé soutěže čekaly i na děti. Kromě toho diváci také volili nejhezčí traktor.

Jejich majitelé se do Bohuňova sjeli ze široka a daleka, větší část strojů přijela po vlastní ose, jiné byly dovezeny. Někteří majitelé do malé vsi na Bystřicku jezdí už od prvního ročníku.
„Byl jsem tady zatím pokaždé,“ potvrdil Ladislav Trdý z Ochozi u Tišnova, který tentokrát na traktoriádu dorazil s nablýskaným Zetorem 15 z roku 1949. „Musel jsem ho ale dovézt, protože nemá „espézezku“. Po vlastní ose jsem do Bohuňova jezdil s jinými traktory. Tenhle je sice plně funkční, ale už s ním jezdím jenom po výstavách, na práci mám jiné stroje,“ popsal účastník traktoriády.

„Jezdím na akce po celé republice, však jsem se tím půl života živil jako „jézéďák“, tak k tomu mám blízko. Pokud se s tímhle strojem nejezdí do lesa a na pole, tak nechce nic, jen když přijedu z výstavy, tak ho musím vyleštit, protože jak všichni jí párky a pak si pohladí kapotu, je to na ní vidět. Pak traktor schováme pod kůlnu, přikryjeme dekami a čekáme na další víkend. Příště jedeme do Pucheře u Kutné Hory,“ prozradil s úsměvem Ladislav Trdý.

Nadšení pro stroje jevili také diváci, a to hlavně muži, lhostejno zda malí, či velcí, co už něco pamatují. „Stroje jsou to parádní, hlavně ty, které si lidé sami postavili doma, a ony při dobré péči už desítky let fungují. Jsou tady všude vidět šikovné české ručičky. Nebo když koukám na některé zetory vyrobené krátce po válce, pečlivě zrenovované, a stále spolehlivě slouží, tak to klobouk dolů. Před tehdejšími výrobci i dnešními majiteli strojů,“ konstatoval František Voborný, který se na traktoriádu přijel podívat z Nového Města na Moravě.