Na žďárskou hvězdu se jezdí podívat lidé od nás i ze zahraničí. „Jezdívají z celého světa. Jan Nepomucký je nejznámějším českým světcem. Jeho osobnost je známá i v Austrálii. A právě jeden australský návštěvník si vyhledal náš poutní kostel a navštívil toto místo. Když se pak o několik let později vrátil, přijel s vytetovaným půdorysem kostela přes celé lýtko. I takovíto milovníci historie a architektury k nám jezdí,“ usmívá se při vzpomínce na Australana, který se doslova zamiloval do žďárské památky, kastelánka kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře Michaela Kokojanová.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: DeníkGeniální barokní architekt Jan Blažej Santini Aichl na Zelené hoře odvedl vskutku dokonalou práci, i když dnešní podoba svatostánku se od té původní přece jen trochu liší. Příčinou změn byl jednak obrovský požár v roce 1784, a pak také postupná devastace, která vyvrcholila koncem 18. a v první polovině 19. století. Tehdy se dokonce uvažovalo o tom, celý komplex zbourat a na jeho místě postavit ovčín.

K definitivní zkáze tohoto posvátného místa naštěstí nedošlo, i když Zelenou horu postihly další ničivé požáry. Škody byly postupně napraveny a poutní kostel svatého Jana Nepomuckého byl v roce 1994 zařazen do Seznamu světového přírodního a kulturního bohatství Unesco.

(Ne)Zázrak s jazykem

Impuls ke vzniku poutního kostela dal opat Václav Vejmluva v roce 1719. „Bylo to na základě exhumace ostatků Jana Nepomuckého. V té době se řešilo, že by Jan Nepomucký měl být prohlášený za svatého. Během exhumace se stal jeden ze zázraků, a sice ono slavné zjevení zachovaného jazyka Jana Nepomuckého. My dnes víme, že to nebyl jazyk, ale část mozkové tkáně. V té době to ale nevěděli, považovali to za zázrak. Proto se opat Vejmluva rozhodl, že mu nechá vybudovat poutní kostel. Bylo to trochu nezvyklé stavět kostel někomu, kdo ještě nebyl prohlášený za svatého. Ale opat Vejmluva věřil, že proces svatořečení bude úspěšný,“ připomíná prvvotní impuls ke vzniku dnes často navštěvovaného a obdivovaného svatostánku Michaela Kokojanová.

Místo, kde měl kostel stát, se do té doby nazývalo Černý les nebo také Strmá hora. Zalesněný vrchol nad Žďárem byl vykácený a kopec přejmenovaný na Zelenou horu – podle stejnojmenného místa u Nepomuku, odkud světec pocházel. „V srpnu roku 1719 už byly položeny základy kostela,“ pokračuje kastelánka.

Opat Vejmluva si ke spolupráci přizval architekta Jana Blažeje Santiniho Aichla. Kostel byl slavnostně vysvěcen 27. září 1722. Jedna brána vítala příchozí na úpatí kopce, druhá u kostela. V té době to byl jediný kostel zasvěcený Janu Nepomuckému na Moravě, a tak není divu, že na Zelenou horu brzy mířili poutníci ze široka daleka.

Magická pětka

Kostel i celý areál symbolizuje magickou pětku – půdorys pěticípé hvězdy, pět vchodů, pět výklenků, pět hvězd, pět oltářů, pět andělů na hlavním oltáři, ambity s pěti čtyřbokými vstupními branami a pěti kaplemi. Nebo také pět hvězd ze svatozáře svatého Jana Nepomuckého, pět ran Kristových a pět písmen ve slově tacui - mlčel jsem. Kromě hvězd se tu objevuje i symbol zázračného jazyka. Ten lze vyčíst ve tvarech oken a dveří, stejně jako z klenby centrálního chrámu.

Osud však nádherné stavbě protkané symbolikou nebyl vždy nakloněn. „Jeden z nejhorších okamžiků je spojen s rokem 1784. Tehdy částečně shořela střecha poutního kostela,“ připomíná Michaela Kokojanová.

Svatojanský kostel byl provizorně zakrytý prkny a na čas uzavřený. Hlavní důvod jeho uzavření a ponechání vlastnímu osudu byl ten, že byl zrušený i žďárský klášter. Mniši odešli. A tak nebyl nikdo, kdo by dal popud k opravě svatostánku. „Debatovalo se i o tom, že se kostel neobnoví. Že bude jednodušší ho zbourat. Do toho navíc přišlo nařízení Josefa II., který vyhlásil zákaz chození na poutě. To byl poslední hřebíček do rakve. Nebyl, kdo by kostel obnovil a poutníci na poutní místo chodit nesměli,“ pokračuje Michaela Kokojanová.

Znovuobnovení svatostánku by se dalo nazvat dalším zázrakem. 6. prosince 1791 požádali někteří žďárští a novoměstští obyvatelé o povolení kostel opravit. Odpověď došla 7. března 1792 a oprava kostela byla schválena. Ale jen pod podmínkou, že se v kostele budou konat pouze pohřby. A nebude tam nikdy žádná pouť. Pokud by žadatelé na tuto podmínku nepřistoupili, měl být kostel zbořen a materiál vydražený pro potřeby náboženského fondu.

13. srpna 1792 započaly opravné práce. Interiér byl dokončený v roce 1801 a celková renovace kostela i ambitu se definitivně uzavřela v roce 1802. Pro nedostatečné finanční prostředky však měly střechy poněkud jednodušší tvar než před požárem.

Kostel pak vyhořel ještě několikrát. A nevyhýbaly se mu ani další rány osudu. V roce 1827 bylo nutné kostel znovu omítnout, vlivem zdejšího nehostinného počasí byly poškozené a opadané vnější hlavní zdi a římsy. Stejně naléhavá byla i výměna střešní krytiny. Právě v tomto období byla existence kostela svatého Jana Nepomuckého znovu ohrožena. Jedním z návrhů bylo na jeho místě postavit ovčín. Jiný doporučoval zbourat pouze ambit a stavební materiál rozprodat. Naštěstí ani jeden z těchto návrhů nebyl nakonec zrealizován a kostel svatého Jana Nepomuckého stojí ve Žďáře dodnes.

Návratdo Santiniho podoby

V současné době prochází svatostánek rozsáhlou rekonstrukcí. „Začala už v roce 2017 a jde o komplexní obnovu poutního místa,“ říká kastelánka.

Svatostánek by se měl co nejvíce přiblížit podobě, jakou mu vtiskl geniální barokní stavitel. „Tam, kde to jde, se snažíme kostel vrátit do Santiniho podoby. Ne všude to ale jde a některé pozdější úpravy jsou dnes už natolik hodnotné, že by bylo škoda je odstranit,“ podotýká Michaela Kokojanová.

Se svou troškou do mlýna se pravidelně přidává i město Žďár. Letos na opravy přidalo například peníze z Programu obnovy kulturních památek. „I když situace není jednoduchá, nechtěli jsme ustoupit od dotací. Zaevidovali jsme čtyři žádosti, jednou z nich byla žádost římskokatolické církve na restaurování interiérů kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Na rozsáhlé restaurátorské práce jsme přidali dotaci ve výši čtyři sta tisíc korun,“ informuje místostarostka Žďáru nad Sázavou Ludmila Řezníčková.