Předpokládám, že už si vaše veterány užívají zimní pohody v teple a suchu. Co vy? Jste už vánočně naladěn?
Vánoční nálada mě prozatím úspěšně míjí. Některá auta narozdíl od muzea zazimovaná ještě nejsou, většina z nich si ale užívá zaslouženého odpočinku. Musím se ještě postarat o letošní přírůstky ve své sbírce. Ovšem nejvíce pozornosti musím nyní věnovat papírovaní. Zdražuje se přepis veteránů, a musím tak udělat pořádek v papírech, což zrovna není nejjednodušší. Není to práce, která by mě bavila. Navíc nesmím zapomínat na pracovní resty. Ačkoliv se blíží konec roku, je toho ještě poměrně dost, co je třeba stihnout.

Je to už nějaký ten pátek, co jsme se spolu bavili. Jde to či jede to tak, jak má?
Auta jedou a jedou rychle. Jen ten život se trochu zpomaluje. Nejde všechno tak, jak jsem to měl původně naplánované.

Jaký to byl rok pro sběratele veteránů? Rok s osudovou osmičkou na konci…
Tento rok byl mimořádně dobrý. Do sbírky se mi podařilo získat vzácný přírůstek a trvalo mi to celých třicet let. V roce 1978 jsem poprvé oslovil majitele Tatry 43, zda by mi tento vůz neprodal. Bez úspěchu. Potom jsme se každý rok setkávali na srazech a to auto mi stále více leželo v hlavě. V minulém roce jsem se ho zeptal znovu, zda nezměnil po tolika letech názor. Nezměnil. Tedy až do letošního května, kdy mi zavolal, zda mám nadále o auto zájem. Před třiceti roky jsem za auto nabízel 20 tisíc korun. Kolik jsem nabízel vloni, je asi zbytečné říkat. Tudíž mi jeho aktuální nabídka zněla dost podivně.

Vydal jste se tedy do blázince?
Do Slavkova. A první, co bylo, že jsem se zeptal, zda ona podivná nabídka stále platí. To auto jsem totiž dostal zdarma. Myslím si, že si mě dotyčný pán těch třicet let oťukával, aby nakonec zjistil, že s auty nekšeftuji, neničím je a že auta, která se ke mně dostanou, se mají dobře.

Čím je Tatra 43 výjimečná?
Představuje vrchol mého sběratelského života. Je to unikát. Je to jediný kus, který byl vyroben. Nejde jen o to, že jsem jej získal zdarma. Především jsem byl poctěn tím, že si dotyčný sběratel mohl vybírat z řady zájemců, a nakonec si vybral mě. Byla to pro mě jedna z největších poct, které se mi dostalo. Od kamarádů původního majitele jsem se také dozvěděl, že mu auto chybí. Nakonec tedy jeho dar opětuji a daruji mu jednu ze svých osobních tatrovek.

Jak je možné, že tento vůz byl vyroben pouze jeden?
Jde o šestnáctimístný speciál, který sloužil na přepravu hasičů. Podvozek je z roku 1929, tehdy auto sloužilo na stavbě. V roce 1938 přešlo do rukou ostravských hasičů, kteří na něj nechali udělat karoserii minibusu.

A o sedmdesát let později?
Současný stav je výborný. S autem jsem přijel po vlastní ose. Ze Slavkova rovnou za manželkou, která tehdy ležela v nemocnici. Pak jsem sice měsíc a půl strávil úpravami, abych jej vylepšil a uvedl do původního stavu. Auto bylo předtím v provozu rok co rok.

Jak se vaše sbírka veteránů rozrostla v poslední době?
Samozřejmě i v tomto roce jsem nashromáždil řadu dalších exponátů. Jde však o typy aut, jakým je třeba Trabant, a nejsou zatím tak hodnotné. Lépe řečeno, nejde o veterány, na které by se koukalo s otevřenou pusou. Jen za prosinec jsem získal tři auta zdarma, a to Škodu 100, Škodu 1000 a právě zmiňovaného trabanta. Nesmím však opomenout dar od bystřických hasičů, a to terénní Aro 4x4 z roku 1960. Nebylo už potřeba, a tak jej darovali bystřickému Tatra klubu. Když jsme jej dostali, nebylo funkční, dnes už jezdí.

Stále vzduchem chlazená vášeň? (pozn.aut. – František Prosecký se soustřeďuje převážně na automobily vzduchem chlazené)
To platí stále. Je to neodbouratelná vášeň.

Zasáhla vás informace o tom, že Tatra bude omezovat výrobu svých automobilů? Případně potlačujete rozčarování pomocí starých časů? Prý Tatra nezná bratra…
Situaci v kopřivnické Tatře sleduji. Musíme však vzít v potaz, že v tomto roce se výroba v Kopřivnici hodně zvedla. To znamená, že i kdyby mírně poklesla, tak to Tatře neublíží. Po dlouhé době je ta firma výdělečná. Dokonce tam vymýšlejí osobní retroautomobil typu Tatra 603 či Tatra 87. Jednalo by se o pár kousků pro sběratele.

Platí pro veterány jako pro starší lidi bio-předpověď? Je už na veterány chladno?
Počasí na veterány až takový vliv nemá. Citelnějším nepřítelem je sůl. Jakmile se začne solit, v tu chvíli už nikdo s veteránem nevyjede.

Zakončil jste již letošní sezonu?
O víkendu jsme se vypravili s kamarády najíždět trať na silvestrovskou vyjížďku. Obětovali jsme vojenské veterány. Sezona s nablýskanými auty začíná v květnu a končí v říjnu.

Co vám více voní? Vůně starých časů, či vánoční cukroví?
Řekl bych, že to budou nejspíše ty staré časy.

Máte rád bílé Vánoce, i když hrozí riziko smyku?
Sníh nemám rád. Se sněhem se začne na silnicích solit, a to znamená jediné - zapomenout na veterány.

Kdybyste sbíral modely starých automobilů, místo garáže byste potřeboval poličku. Navíc vyřešit otázku, jaký dárek pro vás koupit, by bylo jednoduché. Do sbírky by přibylo další autíčko. Vy ovšem sbíráte opravdová auta. Dostal jste někdy pod stromeček opravdového veterána?
Dal jsem si ho sám sobě. Tedy sám pro sebe jsem si ho pořídil. Musím však říct, že veterán není jenom můj, patří celé rodině.
Jistě uznáte, že je potíž nejen v sehnání veterána, kterého byste si přál, protože už jich tak máte dost. Problém je i v tom, jak takového veterána zabalit do balícího papíru.

Zabalit blatník by ovšem takový problém nebyl. Přejete si stará auta i po částech?
Kdysi tomu tak bylo. Náhradních dílů bylo málo a sháněly se po lidech, co byli spjatí s auty. Zásobovali jsme se tak různými náhradními díly, což je v dnešní době zbytečné. Většina věcí do motorů či do náprav je možné pořídit coby repliky.

Spokojíte se i s povlečením, které má logo Tatry?
(smích) Samozřejmě. S čímkoliv, co má logo této firmy. Dokonce jsem si vloni koupil německé lyže s logem Tatry. A to jsem antisportovec a sníh nesnáším. Radost mi udělá i dobová literatura, případně i malá tatrovácká autíčka.

Je na programu Štědrého dne i historická vánoční vyjížďka?
Na Štědrý den ne. Vyjížďku plánujeme na Silvestra. Jedeme s místními kluky, kteří mají vojenské veterány a jsou členy bystřické terénní perutě, což je odvětví našeho Tatra klubu. Navíc přijedou kamarádi z Březníku, Třebíče, Rosic. Minulý rok se sešlo dvacet auťáků. Letos vyjížďce neobětuji žádného veterána. Pojedu s terénní avií, a není to nákladní avie. Je to džíp, který Avie v roce 1994 vyrobila v počtu sedmdesáti kusů. Stářím to veterán není, ale jedná se o sběratelský vůz.

Předběhněme současnost a také vynechme pro vás tak blízkou minulost. Co očekáváte v příštím roce?
V příštím roce nás čeká jedna velká změna. Dlouhou dobu jsme bojovali o nějaké výstavní prostory v Bystřici nad Pernštejnem. Stále se o tom však pouze mluvilo. V podstatě se nedělalo nic jiného, než že se o tom jenom mluvilo. Nakonec to trvalo dva roky a výsledek žádný. Podařilo se nám však domluvit se s Liborem Šiklem, který nám nabídnul své prostory a tím i pomocnou ruku. Zatím to vypadá tak, že se budeme stěhovat do jeho prostor v Dolní Rožínce, kde bychom rádi vybudovali auto-moto muzeum. Libor Šikl nám dal k dispozici dvě budovy. Jedná se o bývalé kravíny, které byly přestavěny na slepičárny. Velkým plusem je to, že jejich stav je dobrý, a to včetně nových podlah. Vlastně ani nemusíte vědět, že tam někdy stál kravín, nic vás o tom nepřesvědčí.

Nabízí se tak otázka, zda bude nadále fungovat Veterán muzeum na Bítově?
Muzeum na Bítově nejspíše skončí. Definitivně se však rozhodne na základě toho, co se stihne připravit v Dolní Rožínce. Prostory v obou tamních budovách jsou více než dostačující. Pokud bychom je chtěli zaplnit, museli bychom poshánět další auta. Pokud budeme mít pro začátek jednu budovu, tak uvažujeme o tom, že by nadále zůstala nákladní auta na Bítově, a na Rožínku bychom přestěhovali auta osobní a dodávková. Jedno je však jisté, veterány mají potenciál přitáhnout nové návštěvníky. Lidé si tu na ně během pár let zvyknou, tak jako tomu bylo v případě Bítova. Ten se postupem času stal dosti vyhledávaným a navštěvovaným místem. Dolní Rožínka je tak pro mě zajímavá ze dvou důvodů. První je dopravní dostupnost místa. Budeme to mít o devadesát kilometrů blíž. Můžeme tedy vystavit cennější věci, deset kilometrů se dá kontrolovat denně. Druhým důvodem jsou prostory. Máme v plánu vybudovat hezčí muzeum, než je to na Bítově. Hezčí a obsáhlejší.

Budete nadále pokračovat v tradici memoriálu vašeho otce, srazu Vysočina a Classic Car Weekendu? Chystají se nějaké změny v programu těchto akcí?
V tradici setkání veteránů na bystřickém náměstí budeme nadále pokračovat. Konání Classic Car Weekendu se obejde beze změn. U memoriálu dojde ke změnám, které pocítí účastníci, tudíž bych o tom nerad mluvil nyní. Veřejnost v programu této akce žádnou změnu nepocítí

A malé muzeum malých motocyklů zůstane nadále malým?
Ačkoliv bychom chtěli mít muzeum větší, není místo, kam jej rozšířit. Přičemž motocyklů máme ještě dost.

Jste už dědečkem. Držel už vnuk rukou volant? Případně už umí říct slovo volant?
Volant neumí. Ale „tatra“ umí říct i s tím krásným „er“. Aktivně se účastní všech srazů, na které jezdíme. První sraz, kterého se zúčastnil, byl memoriál mého táty. Ten si projel v kočárku z roku 1935. Na dalším srazu se projel už ve svém šlapacím autě Fiat 500. Před týdnem měl rok a jako dárek dostal šlapací Škodu Felicia. A sedí v ní denně.

Co byste popřál čtenářům Žďárského deníku do nového roku?
Hlavně bezpečnou jízdu, upravené silnice, ohleduplné chodce a cyklisty. Pro fandy starých automobilů rozumnější zákonodárce a úředníky. Poslední zákon a ekologická daň postihnou především nás, majitele starých aut, a bohužel také ty začínající. I takový Trabant bude po Novém roce dražší o deset tisíc.

-----------------

František Prosecký

Narozen 8.8. 1959 v Novém Městě na Moravě. Po studiu na základní škole v Bystřici nad Pernštejnem nastoupil na Střední odborné učiliště v Hustopečích u Brna. Ženatý, dvě děti a jedno vnouče. Zaměstnání: Živnostník v oboru malíř, natěrač

Marek Homolka