K tragické události, která se místním vryla hluboce do paměti, došlo 12. dubna 1951. Stalo se to v rodině Karla Ambrože. Ambrožovi tehdy bydleli v domě číslo šedesát. „Manželka Karla Ambrože sekyrou na posteli ubila své čtyři děti. Jedenáctiletého Karla, desetiletého Vladimíra, šestiletou Marii a pětiletou Boženu. Sobě pak nasekla žíly na zápěstí,“ popisuje tragédii starosta Martinic Michal Drápela.
Přestože se matka dětí pokusila o sebevraždu, zůstala naživu. „Byla odsouzena k doživotnímu vězení. Amnestií jí byl ale trest změněný na dvacet let žaláře,“ připomíná další vývoj událostí Michal Drápela.
„Pohřbu dětí, který se konal tři dny po tragédii, se zúčastnilo značné množství lidí. Mnozí z nich se nemohli ani vejít na hřbitov,“ dodává.

Příběhy se smutným koncem se nevyhýbají ani jiným obcím. Je to už devadesát let, co poklidné hladiny na Novoměstsku rozbouřila událost, která se stala o Velikonočním pondělí, 6. dubna roku 1931. Tehdy byl mezi obcemi Křídla a Nová Ves surově napadený otec tří dětí, novoměstský listonoš Klement Mifek z Řečice. Jeho tělo se našlo v houštině u silnice. „Na místo činu dostavilo se četnictvo novoměstské s panem okresním lékařem Karlem Havlíkem, četnictvo bobrovské a velké množství lidu z Křídel a Dlouhého. Mifek jevil ještě známky života, byl lékařem ošetřen, autem dopraven do Nového Města, kde o dvanácté hodině v noci zemřel,“ stojí zapsáno v křídelské kronice.
Tehdy se rozběhla velká pátrací akce, do které se zapojili i brněnští četníci. „Po třídenním usilovném pátrání podařilo se vraha zjistiti. Byl jím Antonín Horký, rolnický syn, rovněž z Řečice, Mifkův kolega v poštovní službě v Novém Městě. Antonín Horký byl pouze výpomocnou silou, chtěl však odstraněním Klementa Mifka dosáhnouti definitivní místo Mifkovo. Ve čtvrtek 9. dubna, právě když se odbýval pohřeb Mifkův, Horký se u okresního soudu novoměstského k vraždě přiznal,“ pokračuje zápis v křídelské kronice.
Rozsudek nad Antonínem Horkým byl vynesený v polovině června. Jihlavskou porotou byl odsouzený k trestu smrti oběšením. Horký se následně odvolal, ovšem rozsudek jihlavského soudu potvrdil i Nejvyšší soud v Praze. Milostí prezidenta se nakonec smrt oběšením změnila v doživotní vězení, kde také Horký v roce 1943 zemřel.