V pohledeckých školních lavicích se vystřídalo už několik generací. „Já tady mám ve třetí třídě vnoučka a vnučka nastoupila do první třídy. Chodily sem i moje děti. A pamatuji si i na svůj první školní den, protože jeden můj kamarád tehdy strašně plakal, nechtěl do školy jít," zavzpomínala Drahoslava Krejčí z Pohledce.

Malá škola všem absolventům dokonale přirostla k srdci. „Je to moje srdeční záležitost, mám na ni krásné vzpomínky. Měli jsme vynikajícího učitele pana Libru. Spolu se svou paní nám byli mámou a tátou, byli skvělí. Moc ráda na ně vzpomínám. Já jsem tady také pak několik let učila, byly to krásné roky," vyznala se ze své náklonnosti k místní malotřídce Drahoslava Krejčí.

Vzpomínky na vlastní školní léta strávená v Pohledci prozradili i další rodiče, kteří v první školní den přivedli do slavnostně vyzdobené třídy své ratolesti. „Nejvíce mi utkvěla v paměti školní půda. Tam byly uskladněny pomůcky pro vyučování. Pan učitel nás tam vždycky pro ně posílal, já jsem na půdu chodila strašně ráda," usmála se Markéta Šrámková. „Já si zase nejvíce pamatuji hodiny branné výchovy, kdy jsme si museli navléknout na ruce a na nohy sáčky, nasadit si plynovou masku a šli jsme se schovat do krytu do sklepa," dodala další obyvatelka Pohledu Martina Kučerová.

Vesnická škola se dvěma třídami pro první až pátý postupný ročník nabízí především příjemnou, takřka rodinnou atmosféru. „Když jsem před lety do této školy nastoupila, byla jsem nadšená. A jsem po celé ty roky, z dětí i z rodičů. Můžeme se na sebe spolehnout. Těžko bych hledala někoho, na koho se nemůžu obrátit, kdykoliv něco potřebujeme. Stačí zvednout telefon. Rodiče také sami přichází s nápady, co všechno pro děti udělat, co zlepšit," pochválila součinnost rodičů se školským zařízením vedoucí učitelka Marie Kučerová.

V letošním roce se bude v pohledeckém školském zařízení vzdělávat dvaadvacet malých žáčků, mezi nimi čtyři prvňáčci. „Já se nejvíc těším na hudební výchovu, protože ráda zpívám. A strach nemám zatím z ničeho, ani z matematiky. Počítat už trochu umím, do dvaceti to zvládnu," prohlásila Nela, která včera poprvé zasedla do školní lavice.

Složitější příprava

Samotné vyučování probíhá v malotřídní škole trochu jinak než ve velkých školských zařízeních. „Já učím první, druhou a třetí třídu, kolegyně čtvrtou a pátou. Ale několik hodin vyučuje i třeťáky, ty si dělíme. Je to trochu složitější na přípravu a na organizaci. Vždycky pracuji s jedním ročníkem, další dva mají samostatnou práci. Děti si ale na tento způsob brzy zvyknou a nedělá jim to žádné problémy," vyjádřila se Marie Kučerová. „Nechtěla bych učit na žádné jiné škole a myslím si, že jestli některé rozhodnutí v mém životě bylo správné, pak to bylo právě tohle," dodala.