Je to randál, při němž by z hrobu hrozil pěstí i čerstvý, v pokoji odpočívající nebožtík. Hrkači dupou mezi ulicemi a jejich nástroje nelítostně probouzí každého zevlouna. I špunty do uší jsou na ně krátké. Hrkání je jedna z velikonočních tradic, která po dvou letech covidového půstu na Vysočině ožívá.

Hrkat letos vyrazí po desítkách let nadšenci v Bohdalově na Žďársku. „V obci tradici hrkání oživíme po dobrých dvaceti třiceti letech. Nakoupili jsme hrkačky, máme trasu. Vše je připravené. Ale budeme na sebe i ostatní hodní. Začneme chodit až v sedm a počítám, že za hodinu bude dohrkáno. A pak večer v šest,“ informoval farář z fary v Novém Veselí na Žďársku Jan Peňáz.

Krajské asistenční centrum pomoci Ukrajině v Jihlavě.
Uprchlíci mohou do Jihlavy přijet i v noci, vedle centra je padesát lůžek

Hrkání je církevní tradice. Na Zelený čtvrtek totiž Jidáš dle biblického příběhu zradil Ježíše Krista, na Velký pátek jej mučili, ukřižovali a pohřbili, načež v hrobě pobýval celou Bílou sobotu. „Proto v tyto tři dny nezvoní zvony, ale ozývá se smutný zvuk dřevěných hrkaček. Tradice tak informuje obyvatele, jaký je právě čas,“ vysvětlil Peňáz.

Kromě Bohdalova hrkačky rozezní například ulice v Třebíči. Tamní oddíl skautek se do města vydá v sobotu v deset ráno. Vyrazí z nádvoří zámku, přes Židovskou čtvrť ke skautskému muzeu vyhnat Morenu.

Covid? Nová tradice

Na tradiční Velikonoce se po dvou letech těší i v jedné z nejmenších vesnic v republice o několika desítkách obyvatel, v Rosičce na Žďársku. „Normální svátky nedočkavě vyhlížíme. Budeme mít takovou klasiku. Jedinou novinkou asi je, že jsme letos obarvili pár modrých a žlutých vajec. Máme u kapličky lípu, kterou oblečeme do těchto barev. Jinak vajíček máme už nachystaných přes tisíc,“ uvedla starostka obce Gabriela Filipi.

Nový systém umožní také modernizovat počítače a IT vybavení na předprodeji.
Současné papírové jízdenky budou neplatné, varuje dopravní podnik v Jihlavě

Tak jako všude i jinde i v Rosičce v minulých letech velikonoční veselí překazil covid. Tamní láska ke svátkům však převládla a místní přišli s originálním řešením. To se uchytila a tak jej opakují. „Nemohlo se chodit po domech, tak jsme vzali vajíčka, poschovávali je různě po vsi a nechali děti se vyřádit. Mělo to úspěch, takže vejcobraní zopakujeme i letos. Nachystaných máme kolem stovky vajíček,“ doplnila Filipi.

Kromě hrkání nemohou na Velikonoce chybět tradiční vajíčka, polévání vodou, pomlázka. Na ni se po dvouleté pauze těší například Tomáš Skřivánek. „Jak se pomalu vracíme z izolace do normálu, tak se normalizuje i setkávání a návštěvy. Bez toho by nemohly být Velikonoce, jelikož je zvykem chodit od domu k domu, od čtvrtky pálenky k čtvrtce pálenky. A u toho se blízkému kontaktu nevyhnete. K někomu chodím na návštěvu jen jednou za rok na svátky, ale to během covidu nebylo zodpovědné, tak se těším tento rok, kdy to všechno doženu. Přítelkyně sice bere Velikonoce jako patriarchální přežitek a mám zakázáno se k ní s pomlázkou přiblížit, ale já rád udržuji tradice, které v dnešní globalizaci zanikají,“ řekl s úsměvem muž.