„Vloni byl led o něco horší. Letos je skvělý a k tomu se přidalo i nádherné slunečné počasí," pochválil závod Zdeněk Tlustoš, který se svým týmem jACO draci přijel z Přibyslavi. „V loňském roce jsme skončili druzí a hrozně se nám to líbilo. Takže jsme se vrátili i letos, i když se přiznám, že tréninku jsme moc nedali, naopak. Nejtěžší na závodech dračích saní je koordinace členů posádky tak, aby všichni stejně zabírali. Musíme prostě chytit jednotný rytmus," dodal Zdeněk Tlustoš, který nezapomněl podotknout, že „draci" jsou určitým stylem zábavy a dokážou stmelit lidi dohromady.

Tentokrát se pořadatelům přihlásilo jedenáct posádek. Původně jich mělo být více, ale soutěž se z technických důvodů uskutečnila o týden později, než bylo v plánu. Do Žďáru nedorazil ani slovenský tým Ľadový drak s jehož přítomností bylo již dopředu počítáno. „Mrzí mě to, ale členové posádky Ľadový drak svůj start kvůli nemoci na poslední chvíli odvolali. I v Bratislavě zřejmě řádí chřipka," posteskl si Vladimír Ehl z pořádajícího Windsurfing Clubu Velké Dářko.

Jiné posádky si naopak závod dračích saní ujít nenechaly. „Já jezdím pravidelně. Nejen na dračích saních, ale i na dračích lodích. Známe se s kluky už dlouho a jezdíme společně sedmý rok. Musím si ale postěžovat, že nám letos tak trochu zatajili start. Já jako bubeník jsme čekal na povel, myslel jsem si, že bude hlasitý, přes mikrofon. A on byl jen tichý, což mě poněkud zaskočilo. Ale dopadlo to dobře, jízdu jsme vyhráli," pochlubil se Jaromír Vyboštok ze Žďáru nad Sázavou, který byl členem posádky nazvané po bohdalovské firmě Wstec.

Na startu nechyběla ani dračí posádka Dej mi bura. Někteří si unikátní závod vyzkoušeli úplně poprvé. „Jelo se mi naprosto fantasticky. Naštěstí jsem poslechl radu kapitána a sundal jsem si rukavice. Díky tomu mi to neklouzalo a mohl jsem se lépe odrážet. Ti zkušenější dokonce doma uzmuli manželkám gumové rukavice na úklid, díky nimž jim to taky neklouzalo," prozradil fígl zkušených borců jeden z členů posádky, který se představil jako Karel Kolemjdoucí.

Spokojeností se netajili ani přítomní diváci, zejména ti nejmladší, kteří si mohli vyzkoušet, jaké to je bubnovat či sedět na dračích saních. „Moc se mi to líbí, až budu velká, tak si to možná také zkusím," usmála se Gábinka Kratochvílová ze Žďáru nad Sázavou, která se přišla na závody podívat s maminkou Lucií a tatínkem Ivanem. „Jsme rádi, že je krásné počasí a můžeme být venku. Bydlíme v paneláku, takže si pobyt venku užíváme. Máme tu i své kamarády a známé, tak fandíme," doplnil ji tatínek.

Kratochvílovi se, stejně jako mnoho dalších lidí, rozhodli udělat si pěkný den. „Podíváme se na závody, dáme si popcorn a pak si zajdeme na oběd do restaurace. Jen musím dávat pozor, abych si neušpinila kalhoty, to bych pak asi do restaurace nemohla," prozradila svou největší starost Gábinka.

A co si členové posádek dračích saní odvezou ze žďárského klání? „Odjedeme domů sice se zmrzlýma rukama, zamrzlým úsměvem a bez poháru, ale užijeme si to. Je to skvělá zábava a odreagování," nechal se slyšet kapitán KaBrňáků Jaroslav Čermák z Brna.