„Stopy jeho píle a působení přesahují dalece hranice naší obce i tohoto kraje," připomenul důvod, proč se Slavkovičtí rozhodli nechat vytvořit pamětní desku řídícímu učiteli, předseda místního osadního výboru Josef Košík.

Josef Koněrza se narodil v Dalečíně a studoval v Brně. Nejdříve pracoval jako podučitel v Křetíně na Boskovicku, odtud přešel v roce 1879 do Slavkovic, kde byla o dva roky dříve vystavěna nová školní budova.

Přestože byla škola nová, mladý učitel se netajil zděšením. „Přišed do Slavkovic, nalezl jsem učírnu v rozkladu a byt rovněž. Houba dřevokaz rozestřela se kotouči jako mísy velikými po podlahách a nábytku. Učebních pomůcek zmocnila se plíseň. Sklep byl plný vody, dřevo pod děravou střechou jako habán, dvorek žádný, před učírnou nedodělaná a pustá zahrada s několika mladými javory a starou jabloní; před bytem jáma od bývalého hnojiště a hromada kamení," zapsal tehdy do školní kroniky.

Pryč s kořalkou

Mladý učitel se snažil pomoci nejen dětem, ale také dospělým. Jak brzy poznal, velkým problémem místních lidí bylo především nemírné pití alkoholu. To jej vedlo k tomu, že roku 1884 založil spolek proti pití kořalky a vydal spisek Pryč s kořalkou.

Josef Koněrza byl velmi aktivní. Sám kreslil pro žáky mapy, zřídil školní zahradu i knihovnu pro mládež. „Byl i překladatelem. Jeho překladatelská činnost čítá přes šedesát románů a povídek ze slovanské literatury," doplnila současná vedoucí učitelka slavkovické školy Jana Láchová. „V roce 1892 vznikl ve Slavkovicích hasičský sbor. Mezi zakladatele patřil i Josef Koněrza. A byl také dlouholetým jednatelem sboru," připomenul další z činností řídícího učitele nynější jednatel Sboru dobrovolných hasičů Slavkovice Jiří Fuksa.

Josef Koněrza působil na místní škole až do roku 1920, kdy odešel na odpočinek a přestěhoval se do domku č. p. 68.

Slavnostnímu odhalení pamětní desky byli přítomni i současní členové Koněrzovy rodiny. „Jistě by měl velikou radost, že jsme se tu sešli. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří se podíleli na této slavnostní vzpomínce, že nezapomněli ještě po šestašedesáti letech na jeho práci, a že se hlásí k jeho odkazu," nechala se slyšet Marie Navrátilová, pravnučka řídícího učitele Josefa Koněrzy.

„Já si ho nepamatuji, ale je mi velmi blízký, protože užíváme jeho domek, máme po něm schované jeho osobní věci, písemnosti i rukopisy. Opatrujeme sad, který založil, většina stromů je ještě jím sázená. Doslova a do písmene trháme plody jeho práce," dodala Marie Navrátilová.

Poněkud složitá byla samotná výroba pamětní desky. „Neměli jsme prakticky z čeho vycházet, jenom z fotografií a deska musela být trojrozměrná, takže to opravdu nebylo jednoduché," vyjádřil se Josef Košík.

Autory pamětní desky jsou manželé Marta a Stanislav Mužátkovi z Nového Města na Moravě. „Začali jsme už na podzim, nejdříve jsme vyrobili originál, pak formu a sádrový zákryt. Potom jsme teprve odlévali desku z polyesterové pryskyřice a vyztužili ji. Je to dlouhodobá záležitost, nedá se to uspěchat," popsal pracovní postup na výrobě Stanislav Mužátko.

Pamětní deska Josefu Koněrzovi je nyní už trvale umístěna na budově slavkovické školy. Takto bude mít i současné žáky pan řídící učitel neustále pod dohledem.