Hřbitov Bobrůvce se rozkládá okolo jednoho z nejstarších svatostánků v kraji. Kostel svatého Bartoloměje pochází z druhé poloviny dvanáctého století. Okolo kostela pak vznikl hřbitov. Dřívější hroby prý bývaly menší než ty dnešní. „Rakve byly taky menší. Byl tu stolař, který si nebožtíka oměřil a rakev mu udělal na míru. A hrobař pak kopal hrob podle velikosti rakve. Když člověk měřil metr padesát, tak se mu nekopal dvoumetrový hrob,“ vysvětluje bobrůvecký hrobník.

Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Klikněte a podívejte se, kde všude jsme už byli a co zajímavého jsme tam zjistili.Zdroj: Deník

Se hřbitovem se často pojí i strašidelné historky. Ani ten bobrůvecký není výjimkou. „Vykládal mi to můj předchůdce. U Straků bydlel jeden tulák. Jednou ho našli úplně bez života. Tak ho dali do márnice a druhý nebo třetí den ho pochovali. K tomu hrobu se ale pořád sbíhali psi z dědiny a hrabali tam. Lidé je museli odtamtud odhánět,“ začíná s vypravováním příběhu, ze kterého místní dodnes mrazí, Jan Svoboda.

„Deset let nato do toho hrobu pochovávali někoho dalšího. Když ale odkryli a otevřeli rakev, zjistili, že tuláka pohřbili živého. Hlavu měl v rakvi otočenou na stranu. Nikdo neví, jak dlouho ještě žil. Ti psi to ale tehdy cítili,“ končí své vyprávění.

Ne ze všech historek souvisejících s bobrůveckým kostelem a hřbitovem ovšem naskakuje husí kůže. Některé jsou naopak úsměvné. „Můj děda dělal v místním kostele kostelníka. Ale byl suspendovaný. Protože dal farářovi ornát naopak. Zadkem dopředu. A měli jsme tu také kněze, který v létě jezdil na kole a v zimě bryčkou. Tady se pak říkalo, že anglická královna a bobrůvecký farář jezdívají v kočáru,“ sype z rukávu jednu veselou historku za druhou bývalý hrobník.