Zatímco v roce 2008 evidují v rámci projektu 8 uživatelů, o rok později jich bylo 38 a v roce 2010 podle statistiky o dalších dvacet více. A přibývá i lidí, kteří charitě za domácí hospicovou péči děkují. Na redakci Žďárského deníku se s prosbou o poděkování obrátil Aleš Slavík.

„Děkuji především Marii Miličkové a Janě Musilové za obětavost, psychickou podporu a veškerou ošetřovatelskou péči, kterou věnovaly mému otci na sklonku jeho života. Chtěl bych vyzdvihnout jejich profesionalitu spojenou s neobyčejně lidským přístupem, v dnešní době tak vzácným. Otec je každý den netrpělivě vyhlížel a těšil se z jejich přítomnosti,“ vyjádřil svoji vděčnost Aleš Slavík.

Jak již z názvu Domácí hospicová péče vyplývá, pracovnice navštěvují nevyléčitelně nemocné a umírající v domácím prostředí, kde jim poskytují komplexní službu. Ta zahrnuje odbornou zdravotní péči ze strany registrovaných zdravotních sester Charitní ošetřovatelské služby ve spolupráci s lékaři a sociální službu odlehčovací.

Lidská opora

„Pomáháme například při zvládání běžných úkonů péče o těžce nemocného, při osobní hygieně, při zajištění nebo podání stravy, zprostředkování kontaktu s okolím a půjčujeme kompenzační pomůcky. Na základě žádosti nemocného zajistíme také odbornou psychologickou a duchovní podporu,“ řekla Miličková s tím, že pokud potřebuje blízký pečující odejít, něco si vyřídit či si i odpočinout, zastoupí ho u nemocného delší časový interval.

Rozvoj terénní služby byl podpořen Tříkrálovou sbírkou. Díky penězům od dárců byly zakoupeny kompenzační pomůcky, automobil a tažné zařízení. Jak uvedla Marie Miličková, pracovník se tak má možnost rychle dostat k uživateli do hůře dostupných obcí i za nepříznivého počasí. Nákupem tažného zařízení podle jejích slov zase zefektivnili přepravu pomůcek, jež byla do té doby závislá na dobrovolné pomoci.

--------------

Poděkování

Jménem svým a celé naší rodiny bych chtěl poděkovat Domácí hospicové péči Žďár nad Sázavou, především Marii Miličkové a Janě Musilové, za obětavost, psychickou podporu a veškerou ošetřovatelskou péči, kterou věnovaly mému otci na sklonku jeho života. Chtěl bych vyzdvihnout jejich profesionalitu spojenou s neobyčejně lidským přístupem, v dnešní době tak vzácným. Tatínek byl onkologickým pacientem a během této nemoci dostal cévní mozkovou příhodu, po které byl hospitalizován. Moje maminka se na jeho velké přání rozhodla pro domácí ošetřování. Přes veškeré komplikace, spojené s vážnou nemocí, se dokázal vrátit domů. Celkovou ošetřovatelskou péči mu každý den zajišťovala již zmíněná paní Miličková a paní Musilová, které za mým otcem po dobu čtyř měsíců pravidelně dojížděly. Obě pečovatelky byly velkou psychickou podporou mého otce, ale i maminky, která se sama potýká s vážnou nemocí. Otec je každý den netrpělivě vyhlížel a těšil se z jejich přítomnosti. Zemřel doma, v náručí své ženy, dne 21. března.

Další poděkování patří MUDr. Jiřímu Simonovi, praktickému lékaři, který se o mého otce staral a měl jeho plnou důvěru. Moje maminka tak měla jistotu, že se na něj může kdykoliv obrátit. Nemějte strach pečovat o své blízké v domácím prostředí, ve většině případů je to ten nejlepší způsob, jak s nimi strávit poslední dny jejich života. Já sám děkuji za tuto zkušenost a všem ostatním v podobné situaci přeji sílu, pevnou víru a naději.

Aleš Slavík