Některé památky mají velmi pohnutý osud. Přestože stvořeny rukou člověka přetrvaly staletí, sami lidé nakonec nad nimi zlomili hůl a odsoudili je k zániku. To je případ i mostu zvaného Vysoký nebo také Loupežnický. Vysoký proto, že v době svého vzniku byl opravdu velikánem mezi mosty, přestože z dnešního pohledu patří spíše mezi ty menší. A Loupežnický z toho důvodu, že lokalitě, v níž stojí, se kdysi říkávalo Loupežník.

Vznik této památky se datuje do roku 1593, kdy jej za nemalou odměnu osmi tisíc zlatých vytvořil stavitel Antonín Vlach. „Tehdy šlo o velkou sumu, která odpovídala ceně asi šesti velkých rynkovních domů nebo čtrnácti běžných rynkovních domů,“ poznamenal žďárský historik Miloslav Lopaur.

Kdysi chlouba pana stavitele je dnes bohužel pro obyčejné smrtelníky téměř nepřístupná. „Na most jsem se byl podívat před pár lety a byla u něj skládka odpadu,“ informoval Miloslav Lopaur.

Miloš Zeman.
Jiřího Růžičku doprovodil na jeho poslední cestě i prezident Miloš Zeman

Vysoký most překlenující strmé údolí Radslavického potoka byl také původně jedním z článků staré císařské silnice. Tu prý vybudoval Josef II. v době, kdy byla majitelkou velkomeziříčského panství jeho přítelkyně Marie Eleonora z Lichtenštejna. Pokud bychom věřili „babským klepům“, pak se mezi císařem a velkomeziříčskou panovnicí rozvíjel menší románek. Písemné doklady o tom však neexistují.

Jediné, co víme jistě, je skutečnost, že Marie Eleonora byla dvorní dámou Marie Terezie, a že patřila do užšího kroužku přátel Josefa II. A jisté také je, že v době velkého přátelství mezi císařem a velkomeziříčskou panovnicí vznikla císařská silnice vedoucí z Jihlavy přes Velké Meziříčí až do Brna. To bylo také období největší slávy Vysokého nebo také Loupežnického mostu. Jeho další osudy ale už tak slavné nebyly.

„Most sloužil svému účelu až do roku 1937, kdy přestal vyhovovat rostoucímu provozu. Tehdy byla severněji postavena nová trasa silnice s železobetonovým mostem. Z pozoruhodné mostní architektury se tak stal most „mrtvý“, který je dnes ukryt v polouzavřeném areálu místní skládky odpadů zbudované v 80. letech minulého století,“ uvedla Ilona Ampapová z národního památkového ústavu.

Tím skončila také slavná éra Vysokého mostu. Dalo by se říct, že skončil tam, kde většinou staré věci končí – v odpadcích.

O již nepotřebný most nikdo neměl zájem. Podle památkářů však impozantní mostní stavba představuje vysoce hodnotnou technickou památku, doklad hospodářského rozmachu a utváření kulturní krajiny našich zemí i historii komunikací na území republiky. To byl také důvod, proč byl most v roce 1988 zapsán do seznamu nemovitých kulturních památek. Problémem však bylo jeho vlastnictví. Případní majitelé si jej přehazovali stejně jako onu příslovečnou horkou bramboru. Nakonec musel rozhodnout soud. Ten v roce 2016 přiřkl vlastnictví mostu státu. „Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM) následně zažádal Ministerstvo kultury o zrušení památkové ochrany. Ministerstvo jeho žádosti vyhovělo na základě takzvaného opožděného zápisu památky do Ústředního seznamu kulturních památek,“ informovala Ilona Ampapová.

Ilustrační foto
Zemina z dálnice poslouží na úpravy města

Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se ale brání. „Most, který je v havarijním stavu, máme definitivně ve vlastnictví od roku 2016. Již v minulosti jsme jej bez úspěchu nabízeli státním institucím, mimo jiné národnímu památkovému ústavu,“ vyjádřil se mluvčí úřadu Radek Ležatka.

Unikátní nemovité památce se snad opět snad začíná „blýskat na lepší časy“. „Územní odborné pracoviště Národního památkového ústavu je pro to, aby most kulturní památkou zůstal, a podalo návrh na jeho znovuprohlášení kulturní památkou. Nyní na ministerstvu kultury probíhá řízení o prohlášení mostu kulturní památkou. Zastáváme názor, že technický stav způsobený zanedbanou údržbou nemůže být důvodem ke zrušení prohlášení věci za kulturní památku. Případná rekonstrukce mostu bude sice velmi náročná, nedomníváme se však, že bude znamenat ztrátu historické hodnoty. Musí se vyřešit zejména odvod vody z mostovky a odstranění dřevin, které zapříčiňují postupnou degradaci mostu,“ potvrdila Ilona Ampapová.

Úřad pro zastupování státu ale situaci tak růžově nevidí. „V současnosti běží řízení o novém prohlášení této stavby za kulturní památku, přičemž po dobu řízení ÚZSVM nemůže s mostem nakládat. Nyní tedy vyčkáme rozhodnutí o prohlášení za kulturní památku. ÚZSVM, na rozdíl od památkového ústavu, nemůže do pro něj nepotřebné stavby investovat nad rámec základní údržby, nemůže také na rekonstrukci dostat jakoukoliv dotaci. Hospodaření samozřejmě také výrazně komplikuje fakt, že se objekt nachází uvnitř veřejně nepřístupného areálu skládky města. Nedávno bylo provedeno vyřezání náletových dřevin a provedeno bylo i zabezpečení proti vstupu na most z důvodu bezpečnosti. Předpokládáme, že po skončení řízení o prohlášení za kulturní památku most znovu nabídneme ministerstvu kultury a národnímu památkovému ústavu a také dalším státním institucím,“ sdělil Radek Ležatka.

Ilustrační snímek.
Letní tábory nedostatkem dětí netrpí, plní se již nyní

Dlouhá anabáze nemovité památky od majitele k majiteli tak možná začne nanovo. „Oprava památek je pro jejich majitele velká finanční zátěž. Záleží na každém z nich, jak se tomu postaví,“ podotkl Miloš Lopaur.

Například na Jihlavsku stojí hned pět rozpadajících se památek. V Telči poblíž tamní polikliniky chátrá barokní vila. „Cihelné zdivo výrazně zavlhá a začíná se drolit. Okenní výplně jsou v přízemí značně poškozeny a v uličním průčelí zazděny. Do objektu nezatéká, střecha je udržována, včetně svodů,“ popsala současný stav vily tisková mluvčí Ilona Ampapová. Tato patrová stavba s mansardovou střechou vznikla jako výstavné obytné stavení při jedné z největších předměstských hospodářských usedlostí v polovině 30. let 18. století.

Bohužel to není jediný objekt z Jihlavska, který je zapsán na seznamu kulturních nemovitých památek a zároveň chátrá. Na velkou opravu stále čeká brtnický i krasonický zámek. Na hlavním tahu z krajského města na Znojmo se v Prostředkovicích rozpadá u silnice středověká tvrz. Pátou ohroženou památkou z Jihlavska je zámecký areál v Plandrech.

Mezi památky, nad jejichž další existencí se vznáší otazník, je například i hrobka Pallaviciniů ležící na návrší za Jemnicí na Třebíčsku.

Ilustrační foto
Podvodníci lidem nabízejí energie, zaštiťují se radnicí