„Nic takového jsem ještě nikdy neviděla. Poslala nás sem známá. Je to úžasné,“ rozplývá se maminka sedmileté Elišky Ivana Prokešová ze Žďáru nad Sázavou.

To teda muselo dát práce,“ posuzuje praktickou stránku věci její manžel David Prokeš.

Vajíčkové bludiště mívají v Rosičce od roku 2013 pravidelně. „Pouze vloni jsme vynechali, tehdy nikdo nevěděl, co bude,“ upřesňuje starostka Rosičky Gabriela Filipi.

Vaječná cesta

Unikátní bludiště vzniklo zcela spontánně. „Začali jsme tím, že jsme udělali vaječnou cestu od značky ke značce. Ta byla první dva roky. A pak nás napadlo bludiště,“ popisuje starostka.

Na jeho výrobě se podílí polovina obce. A každý rok vzniká nový originál. „Nikdy to stejně netrefíme. A nikdo si za rok taky už nepamatuje, jak to vypadalo,“ říká Gabriela Filipi.

Počet vyfouknutých a nabarvených vajíček, které jsou pro vytvoření vajíčkového bludiště zapotřebí, šplhá do tisíců. Na vaječnou cestu jich v Rosičce použili pět tisíc. Letošní bludiště je coby do počtu použitého materiálu o něco skromnější. „Máme sice spoustu vajec vyfouknutých, ale nestihli jsme je nabarvit. Takže jich tam letos bude tak okolo tří tisíc. Vajíčka sbíráme všude, není to jen od našich slepic. Kdo má kde z dědiny nějakého příbuzného, všichni vyfukují a schraňují vajíčka,“ vysvětluje starostka Rosičky.

Sama stavba bludiště pak trvá „pouze“ jeden den. „Děti musíme trochu hlídat. Tříletý Tobiáš, nejmladší z místních dětí, se v nich totiž občas projde,“ usmívá se starostka.

S doplňující dekorací si v Rosičce hlavu nelámou. Nekupují kilometry pentlí, využijí cokoliv. „Staré prostěradla, staré povlečení, rozstříhaná trička i tkaničky a provázky,“ vyjmenovává starostka.

Bludiště si užívají malí i velcí. Nezáleží na pohlaví ani na věku. „Jednou sem přijel zájezd Klubu bechtěreviků. A ti si v bludišti uspořádali závody. Běhali na čas a strašně si to užívali,“ vzpomíná starostka.