Rovnou dvakrát zažil s kánětem dramatický zážitek Zdeněk Záliš. Ten je zároveň vedoucím oddělení ochrany přírody v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy. „Když se na mě slétlo poprvé, lekl jsem se. Je to moje oblíbené místo, kudy běhám několik let. Něco takového se mi ještě nestalo. Dělal jsem si z toho hned srandu, že káně poznalo ochranáře a chtělo se kamarádit,“ řekl se smíchem.

Záliš dále Deníku prozradil, jak se mají lidé při kontaktu s dravcem zachovat a jak časté takové setkání bývá.

Celkem mají ochranáři zprávy o čtyřech náletech. „Situace je poměrně čerstvá. Děje se to poslední měsíc a půl,“ přiblížil Záliš. Podle něj se lidé nemusí místu, kde se káně vyskytuje, vyhýbat. „Když si tam však někdo půjde zaběhat, bylo by fajn mít zvýšenou opatrnost. Káně není kontaktní a nebude nikoho pronásledovat. Dravec mi však opakovaně proletěl metr nad hlavou. Bylo by proto pro jistotu lepší ho mít na očích,“ doporučil.

Podle ochranářů by navíc brzy mohl být klid. „Předpokládáme, že si káně chránilo teritorium kvůli mláďatům. Jakmile vylítnou z hnízda, nálety by měly skončit. Doba vylítnutí se navíc už blíží,“ předeslal Záliš. Ochrana potomků však nebyla první hypotézou. Původně si ochranáři mysleli, že dravec uletěl chovateli. A jelikož byl zvyklý na krmení, dožadoval se pozornosti od lidí. „Na noze neměl kroužek. Kdyby uletěl chovateli, poznali bychom to. Je to tedy divoce žijící jedinec,“ popsal.

Záliš dodal že podobný kontakt dravce s člověkem bývá vzácný. „O podobné situaci u nás na Vysočině jsem ještě neslyšel. Sám jsem tím byl hodně překvapený. Když jsem si zkusil zjistit víc informací, narazil jsem na pár případů. Jeden z nich byl před lety na Plzeňsku. Na Vysočině podobné události nemáme ani s ptáky ani s jinými zvířaty,“ uvedl vedoucí oddělení ochrany přírody.

Nejde však o jedinou kuriózní situaci s dravcem na Vysočině. Loni na podzim uletělo chovateli sokolí mládě. Z Nového Rychnova na Pelhřimovsku doletělo až do Kozlova na Jihlavsku. Tam napadlo kachnu. „Chytili ho až rybáři pomocí podběráku. Když jsem pak ptáka v kotci uviděl, skoro jsem ho nepoznal. Byl celý špinavý a od krve. Má charakteristickou bílou hlavu, jenže po této barvě nebylo ani stopy,“ popsal tehdy Deníku první chvíle opětovného shledání ptačí chovatel Vratislav Moudr.