V zaměstnání, v němž často potkáváme převážně muže, se ocitla náhodně. „Když jsme se přestěhovali do Herálce, byla jsem bez práce. Proto jsem se zkusila zeptat tady a pan ředitel mě přijal,“ vzpomíná na nástup do nového zaměstnání Světlana Kuncová.

Náplní její práce je zkrášlování dřeva. „Lodičkuji, sukuji a tmelím,“ řekla ve zkratce. „Zkrátka ho vylepšuji, aby nábytek z něho neměl kazy. Když má dřevo nedostatky, odstraňují se pomocí vrtáků a následně se tam nalepí suky. Místo škaredých černých se tam dávají nové a hezčí,“ říká dvaapadesátiletá žena.

„Když jsou někde smolníky, vylodičkují se a umístí se tam smrková lodička. Pokud je to menší kaz, tak se pouze zatmelí,“ doplnila.

O tom, že to bývá občas dost náročná práce, svědčí i úrazy, které Světlanu Kuncovou potkaly. „Už jsem si provrtala palec a jednou mi vrták sjel i mezi prsty. Naštěstí jich mám ale stále deset,“ vzpomíná usměvavá žena.

A jaké bude další zaměstnání Světlany Kuncové poté, co už si vyzkoušela práci ve výrobně nábytku či školnice na biskupském gymnáziu? „To už bude určitě důchod,“ odpověděla se smíchem.