Ve Vidoníně, v Heřmanově a v Netíně fungují v současné době provozovny s jednou pracovnicí. Tyto pošty měly být od prvního ledna 2009 zrušeny v rámci celorepublikového záměru České pošty. Jasné rozhodnutí o uzavření se však po protestech starostů a lidí z obcí zachvělo v základech a ve hře je i varianta dalšího fungování kamenných poboček.

Peníze i od pošťáka s autem

Během měsíce října se do těchto vesnic zavede i motorizovaný doručovatel. „Lidé si tak vyzkoušejí obě varianty, tedy jak poštu kamennou, tak motorizovanou. Chceme, aby poznali výhody i nevýhody doručování jednou denně, ovšem až do domu,“ uvedl mluvčí České pošty Ivo Mravinac.

Podle něj dokáže motorizovaný doručovatel pokrýt 95 procent služeb stálé pobočky. „Jediné, co zatím pošťák za volantem nezvládal, byly různé finanční transakce spojené s kontem, které si lidé na poště zakládají. To se ale změní a u doručovatele si lidé budou moci vyzvednout i hotovost,“ vysvětlil Mravinac.

Tato možnost je výhodou pro mnohé důchodce, kteří žijí na vesnici. „Mně se ten nápad moc líbí, aspoň nebudu muset chodit až na poštu. To víte, už mi dávno není dvacet a každý krok cítím. Jenže když mi nečekaně přivezou uhlí, které budu potřebovat zaplatit, tak si nebudu moct poslat syna, ať mi zajde rychle vybrat peníze. Budu muset čekat na pošťáka,“ zhodnotila výhody a nevýhody třiasedmdesátiletá Věra Kadlecová.

Na konci roku se sejdou starostové Vidonína, Heřmanova a Netína se zástupci České pošty, a rozhodne se o dalším postupu ve věci provozování doručovatelské služby. „Právě proto je možné, že se kamenné pobočky nezavřou a v novém roce budou fungovat i nadále,“ doplnil mluvčí Mravinac.

-------------

Holínka místo schránky? Proč ne

Gumová holínka místo poštovní schránky. I s takovou raritou se při své práci setkají poštovní doručovatelky z Nového Města na Moravě.

„Bábinka z Fryšavy už je netradiční schránkou známá. Když zaučujeme někoho nového, hned ho na to upozorňujeme,“ řekla s úsměvem pošťačka Marie Jílková.

Úsměvné situace ale u motorizovaných poštovních doručovatelů často střídá stereotyp všedních dnů. „Ráno na šestou hodinu jdu do práce. Do osmi hodin třídíme poštu, poté vyjíždíme do terénu. Venku roznášíme zhruba do dvou hodin. Pak se vracíme zpátky a ještě tak hodinu zabere vyúčtování a další práce,“ popisuje svůj pracovní den „mobilní pošťačky“ Jana Kotovicová. Práci doručovatelky se věnuje už přes šest let.

I samotné třídění pošty má svůj systém. Obálky, pohledy či složenky se roztřídí do hromádek podle vesnic, do kterých se jede. Vesnice se dále třídí postupně podle čísel, jak jdou za sebou.

Každá doručovatelka má svoji hromádku, kterou musí roznést. „Tohle nám opravdu usnadní práci, ráno nám pošta přijde v pytlích jako brambory,“ popsala Marie Jílková.

Cesta, kterou s doručovatelkami ve čtvrtek absolvovala redaktorka Deníku, začínala v Radňovicích, pokračovala přes Jiříkovice, Jámy, Hlinné, Slavkovice, Petrovice, vedla i přes horní část Nového Města na Moravě, Novou Ves a končila v Křídlech.

„Dneska toho máme zrovna docela dost, chodí různé katalogy. Ale na období před Vánoci to stejně ještě zdaleka nemá, to roznášíme třeba až do pěti,“ postěžovala si Marie Jílková.

Poštovní doručovatelky už většinu obyvatel vesnic znají. Někteří je vítají hned na prahu domu s úsměvem. „Právě proto mám tuhle práci moc ráda. Kvůli tomu kontaktu s lidmi. Starší lidé, kteří žijí sami, už na nás vždycky čekají. To víte, pošťák je pro ně vítaná návštěva,“ pousmála se Marie Jílková.

Problém však nastává, když je u domu pes. „Bojím se, aby mě nepokousal. Mě se to naštěstí ještě nestalo. Lidé si to neuvědomí, ale když je venku bláto, tak je nepříjemné i to, když se o nás pes opře packami,“ popsala Jana Kotovicová.

Jakmile pošťačky roznesou, co mají, musí se ještě vrátit na poštu a provést vyúčtování. „Když to dobře půjde, dostanu se domů ve tři,“ zadoufala Marie Jílková.

Lucie Janebová