Jenže tentokrát bylo vše jinak. Češka byla v úvodním díle Světového poháru v Berlíně na trati 3000 metrů neporazitelná. Zvítězila naprosto suverénně v čase 4:03,70.

Anschützová, celkově druhá, za ní zaostala o 3,38 vteřiny. „Takovým rozdílem na trojce ve svěťáku ještě Martina nikdy nevyhrála. O takový kus snad nikdo trojku nevyhrál,“ jásal kouč Petr Novák.

Jako by Sáblíková chtěla oslavit takové malé kulaté výročí. Ve Světovém poháru totiž triumfovala podesáté. Směle vykročila k obhajobě „ušatého“ poháru pro absolutní šampionku na dlouhých tratích.

Její radosti však předcházely dlouhé minuty čekání. Češka jela ve třetí rozjížďce od konce. Až v posledním páru startovala Kristina Grovesová, mistryně světa z Nagana na této trati.

Když ale Kanaďanka projela cílem až na 4. místě, mohla Sáblíková jásat. S oběma rukama nad hlavou ona i trenér objížděli ledový berlínský ovál. „Lepší to snad nemohlo být,“ líčila šťastně po závodě.

Takže ideální jízda? „Téměř. Abych odstartovala za 20,0, to se mi na evropských drahách ještě nepovedlo. I takticky jsem jela dobře,“ tvrdila.
Možná jí k superjízdě pomohl i trenér odvážným kouskem. Před startem dopřál Sáblíkové záměrně špetku adrenalinu navíc – chyběl na rozbruslení.

„Schválně mě tak naštval. Nakonec jsem zjistila, že tam byl, jen byl schovaný.“