„Přiznám se, že ani nevím, kdy jsem byl proti tetanu očkovaný naposledy,“ pokrčil rameny student Milan Zach z Havlíčkova Brodu. „Už bych měl na očkování možná jít. Je docela možné, že mi propadlo,“ uvažoval Miloš Ondřejka z Úsobí na Havlíčkobrodsku.

„Na protitetanové očkování pamatuje včas tak sotva polovina mých pacientů,“ potvrdil po mnohaletých zkušenostech praktický lékař Jiří Ordelt z Chotěboře.

Dříve byli pacienti k povinnému očkování proti tetanu zváni korespondenčním lístkem od svého obvodního lékaře. To už dnes dělá málokterý zdravotník.

„U všech pacientů si poznamenávám na jejich zdravotní kartu, kdy byli naposled očkováni proti tetanu. Při nejbližší návštěvě jim to pak zdravotní sestra připomene,“ vysvětlil Ordelt. Dodal, že protitetanové přeočkovávání se provádí pravidelně za 10 až 14 let, proto se nemůže stát, že by se na některého pacienta zapomnělo nebo očkování odmítl.

Pozvánky svým pacientům na povinné protitetanové očkování pravidelně rozesílá praktický lékař Jan Ondrák z Lipnice nad Sázavou. „Dělám to postaru, i když to už žádný předpis nenařizuje. Je to moje vlastní iniciativa, chci mít ve svém obvodě všechno v pořádku,“ řekl lékař. Jestli pacienti berou pozvání vážně a přijdou se nechat očkovat, je už podle doktora Ondráka jejich věc. Když nepřijdou, napíše o tom záznam do jejich zdravotních karet.

Ďábelský smích a křeče

Jak tvrdí, nemá smysl dospělé pacienty k ničemu nutit, byť za odmítnutí očkování může ze zákona hrozit poměrně vysoká pokuta.

Spíš je třeba pacienty upozornit, že každý z nich je za svoje zdraví zodpovědný v první řadě sám. Už proto, že tetanus má podle lékařů drastický průběh.

Už samotný popis příznaků, jako je svalová ztuhlost, křeče, kdy postižený nemůže otevřít ústa a na jeho tváři se objevuje takzvaný „ďábelský smích“ (risus sardonicus), který končí až udušením za plného vědomí, mluví za všechno.

„Zatím se bohudík nestalo, že by na tetanus v poslední době nějaký pacient zemřel. S tím jsem se ještě nesetkal,“ podotkl praktický lékař Ordelt.

To potvrdila i Vilma Marešová, přednostka I. infekční kliniky 2.LF.UK a Fakultní nemocnice na pražské Bulovce. „Za posledních patnáct let si žádného pacienta s tetanem nepamatuji.“