Tenhle scénář si vyzkoušeli dobrovolní figuranti Žďárského deníku na třech frekventovaných místech v centru města.

Výsledek? Při prvním pokusu čekala studentka na „záchranu“ pět minut. U druhého experimentu kolem lidé chodili nevšímavě celých deset minut, při třetí zkoušce se dívky zeptal první chodec zda jí není špatně po půldruhé minutě.

„Do té doby jsem si vůbec neuvědomila, že kdyby se mi skutečně něco stalo, tak se třeba rychlé pomoci vůbec nedočkám. Někteří lidé jsou strašně lhostejní,“ popsala figurantka svoje pocity z experimentu.

Přitom o životě a smrti často rozhodují právě minuty. „Například u kardiaků je třeba v případě bolesti za hrudní kostí, která neustoupí do pěti minut po užití nitroglycerinu, neprodleně volat číslo 155,“ uvedl jeden z častých život ohrožujících případů lékař Petr Blaťák z velkomeziříčské záchranky.

Při pokusu ve Žďáře se dobrovolníci i redaktoři v pozadí dozvěděli hodně. Kromě lidské lhostejnosti se setkali i s nedůvěrou a obavami. „Klidně vám to řeknu,“ reagoval na otázku, proč se u dívky ani nezastavil, Pavel Snížek.

„Jednou už jsem to zažil. Holce bylo hrozně špatně, a když jsem jí pomohl na lavičku, řekla, že už je to v pohodě, ať klidně jdu. Že nemám peněženku, to jsem zjistil až po chvíli,“ zdůvodnil starší muž svoji neochotu.