„Před sto lety našli u Štěpánovic archeologové venuši od pasu nahoru. Po sto letech se vrátili a našli jinou, tentokrát od kolen dolů,“ popsal unikátní nález části tělíčka Milan Vokáč, archeolog Muzea Vysočiny v Jihlavě. Nález z období před 4000 až 3800 lety spolu s jinými artefakty navazuje na ty, které před více než sto let vykopal Jaroslav Paliardi. Ten tehdy štěpánovické sídliště pravěkých zemědělců objevil. Pro výtvory tehdejších lidí zavedl označení moravská malovaná keramika.

Opětovný nález dalšího kusu Štěpánovické venuše je unikátem. Jedna ze dvou nalezených nožek má patrný také kotník. Není ovšem jasně, zda končetiny byly v původní podobě u sebe nebo oddálené. Nožky se totiž při vykopání rozpadly. „Štěpánovické venuše mají na rozdíl od věstonických daleko menší prsa,“ řekl archeolog Vokáč. Jsou prý štíhlejší, nemají tak kypré tvary. Věstonickou vytvořili lovci mamutů, štěpánovickou zemědělci.

„Zkoumáme tady pravěkou osadu z mladší doby kamenné,“ popsal Vokáč staveniště nové silnice mezi Štěpánovicemi a Jaroměřicemi nad Rokytnou.

Na jednom místě se podařilo najít pozůstatky domu. Zůstaly z něj otisky po kůlech, které byly zaražené do podloží. Střepy z keramiky, pazourky, zbytky nožíků, kousky křišťálu a jiné předměty nacházejí archeologové v zasypaných jámách. „Sloužily k těžbě hlíny, kterou tehdejší lidé potřebovali na omítku domů, na výrobu nádob nebo k vytvoření klenby pecí.

Jámy pak zahazovali odpadem z osady. Dnes to ukazuje na život dávných lidí, stejně jako na náš život bude jednou ukazovat skládka v Petrůvkách. Kosti zvířat odhazovali také, podloží je vůči nim ale dosti agresivní, takže se nezachovaly,“ vysvětlil Vokáč. Rovněž tak se nepodařilo nalézt žádný hrob.
Na vykopávkách u Štěpánovic nyní intenzívně pracuje asi deset lidí včetně studentů. Objevili také malou hliněnou sošku prasátka.

„Plastice jsem pracovně jsme začali říkat prasátko Matěj. Je to taková výraznější změnu proti paleolitu, že lidé začali chovat domácí zvířata,“ sdělil Michal Crhák, student archeologie Masarykovy univerzity, který na místě také pracuje.

Podle Vokáče je osada u Štěpánovic zvláštní tím, že se v ní objevují předměty, které ohlašují nástup nové doby, pozdní doby kamenné neboli měděné. Lidé byli tehdy konfrontováni s novými kulturními vlivy odjinud.

Oblast jižně od Štěpánovic byla podle Milana Vokáče příhodným místem pro pravěké zemědělské osídlení. Je tam soutok dvou potoků, tedy vodní zdroj. K dispozici byla kvalitní půda, spraš. Mírný svah byl orientován k jihovýchodu, tedy ke slunci. Krajina tam v té době nebyla porostlá souvislým lesem. Spíše se vyskytovaly křoviny, solitérní stromy, drobné lesíky. U potoků vegetovaly porosty vrb a olší. Nejhojnějším druhem stromu byly dubu.

Lidé u Štěpánovic bydleli ve velkodomech, které byly dlouhé až 40 metrů. Tehdejší život však přes četné vykopávky zůstává velkou neznámou. Možná to byli částečně potomci lovců, sběračů a rybářů, částečně už to mohli být Indoevropané. Pěstovali pšenici dvouzrnku a pšenici špaldu a dále většinu dnes běžně známých plodin – ječmen, oves, hrách a jiné. Chovali například krávy nebo prasata. Koně ještě ne, v té době nebyli domestikováni. Divocí zase mohli být z větší části už vyhubeni.

Sídliště u Štěpánovic bylo periférií území, na kterém žili lidé kultury moravské malované keramiky. Život na periférii byl tehdy ovšem výhodou – mohli pást stáda dobytka v lesích Vysočiny a těžit tam suroviny.

Archeologové našli poblíž Štěpánovic zatím asi deset kilogramů materiálu. Všechny kousky opatrně očistí, některé slepí. Vzorek hlíny půjde na průzkum pylu. Zjistí se, co tehdy na Jaroměřicku rostlo.