„Já jsem ji měla velice ráda. V osmnácti letech jsem začínala na čerpací stanici jako obsluha a ona byla tehdy jedna ze začínajících taxikářek. Chodila si k nám pravidelně pro cigarety, tam jsme se seznámily. Pak jsme se často vídávaly na žďárském náměstí. Mluvily jsme spolu úplně o všem, byla hrozně hodná a vstřícná. Lidé ji měli velice rádi,“ zavzpomínala na zavražděnou taxikářku Klára Danielová ze Žďáru nad Sázavou.

Deset taxíků zaparkovalo u kostela svatého Prokopa, kde se poslední rozloučení konalo. Kolegové zavražděné ženy se dohodli také na následné projížďce k místu jejího bydliště a zpět do centra města, kde společně uctili její památku minutou ticha. „Byla to naše Maiia, všichni ji znali. Snad každého ze Žďáru a okolí alespoň jednou vezla taxíkem. Často jsem jí vídával na náměstí, jak spala v autě, měla toho hodně, ale snažila se všechno zvládat,“ řekl žďárský taxikář Zdeněk Kuriš.

Všichni její kolegové se shodují na tom, že zavražděná žena byla velmi milá. „Já pracuji na čerpací stanici, ale jednou týdně taky taxikařím. S Maiiou jsem vždycky vycházela velice dobře, byla na mě strašně hodná. Pokaždé se mě zeptala, jak se mám, co dělám, jestli stále jezdím… Zajímala se o všechny, bývala velice příjemná,“ prohlásila její další kolegyně Naďa Kaštánková.

Vražda taxikářky ze Žďáru nad Sázavou byla podle vyjádření policie prvním trestným činem na Vysočině, který skončil smrtí. Nebylo to ale v souvislosti s jejím povoláním taxikářky, nýbrž s černou hernou, která vznikla v bývalé prodejně papírnictví v atriu za obchodními domy na náměstí Republiky. Taxikářka tam prý pracovala jako obsluha.

Policisté už za dva dny po vraždě dopadli muže, který je z násilného trestného činu podezřelý. Ten je prozatím umístěn ve vazební věznici v Brně.