Do širokého světa symbolů tetování mohou jeho příznivci nakouknout a mnoho zajímavého se dozvědět prostřednictvím Lexikonu tribalových motivů tetování žďárského autora, tatéra Radka Fiksy. „Lexikon uvádí původ a význam motivů, mnohé z nich také zobrazuje. Popisem či porovnáním různých motivů může být pro příznivce tetování jak zdrojem nových poznatků, tak třeba inspirací pro výběr motivu," představuje knihu Radomír Fiksa.

Můžete přiblížit, co je vlastně tribalové tetování?

V pojetí mé knihy jde o kmenová tetování, tedy o ta, jež si po staletí tetovaly různé etnické skupiny napříč světadíly. Jde většinou o jednoduché, jednobarevné motivy. Dnešnímu čtenáři jsou známé pod názvem ornamenty, tedy tribaly.

Existuje prý už přes pět tisíc let, je to tak?

Vezmeme-li v potaz nález Ötziho (mumie člověka z doby asi 3300 let před naším letopočtem, nalezená začátkem 90. let v Ötztalských Alpách, jež měla na těle tetování pozn. red.), tak je to skutečně tak. Lidé se tetovali už v době měděné, kdy třeba mívalo tetování léčebnou nebo ochrannou funkci.

Váš Lexikon vysvětluje původ motivů a co vlastně znamenají. Radí se i o tom s vámi zájemci o tetování, nechají si třeba doporučit něco jiného, než původně chtěli? A stalo se už, že jste něco vytetovat odmítl?

O významu se většinou neradí, to spíš výjimečně přijde dotaz, jestli třeba ten který ornament něco neznamená. Lidé se chtějí poradit hlavně ve smyslu estetickém, zda ta či ona velikost na to které místo. Pokud se zeptají, jestli je motiv vhodný, většinou, ale nijak ve zlém, odpovídám, že já ho nosit nebudu. Poznámku si zpravidla neodpustím, když chce někdo vytetovat jméno přítelkyně či manželky. Zrovna nedávno si tu byl kamarád nechat přetetovat jméno jedné exdívky. Tomu jsem to nemohl předtím nijak vymluvit, nedal se zlomit, až jej zlomila „láska sama". Podobně to platí pro ty, co se nechávají tetovat příliš mladí. V -nácti je to takzvaně cool, později už ale být nemusí, a znám několik případů, kdy tetování, zejména na viditelných místech, je problém…

Radomír FiksaTetování má mnoho podob. Která je vám z té široké palety nejbližší?

Já patřím do skupiny takzvaných tatérů univerzálních, nespecializuji se na určitý styl. Samozřejmě umělcovo ego, které má snad každý z nás, prahne po větších a propracovanějších motivech, mě třeba baví barevné realistické věci. Tam se často ukáže, co kdo umí.

Různost se asi netýká jen dejme tomu tematického a výtvarného pojetí tetování, lze krátce popsat jeho základní odlišné techniky? Kolik jich vlastně je?

Řekl bych že ze základu po technické stránce asi dvě strojek nebo palička, tedy způsob, jakým se tetuje dnes, oproti starým kmenovým technikám, jež zažívají určitou renesanci. I u nás jsou studia, která nabízejí tradiční techniku tetování, kdy vás potetují paličkami. Ve výtvarném podání nespočet, stejně jako ve výtvarném umění.

Máte tetování? Kolik a jaké?

Jistě, mám. Podle mínění zákazníků na tatéra málo, navíc v běžném oblečení „nevylézají". Proto návštěvníkům při jejich otázce, jestli mám tetování, odpovídám, že ano, že když jsem byl „mladej a blbej", nechal jsem se tetovat… aby řeč nestála. (usmívá se) Jinak ale toho opravdu moc nemám lýtka, trochu záda, rameno. Na rameni mám třeba vojenský motiv, kamarád v boji odnáší raněného kamaráda na ramenou, výjev v dnešních dnech ojedinělý. Navíc když si přečtete, že nedávno v Praze na diskotéce jeden ne muž, ale zbabělec, mlátil ženu a nikdo jí nepomohl…

Jak dlouho jste už tatérem? Vzpomenete si ještě, kdy a jaké tetování vás tak upoutalo, že jste se o ně začal zajímat?

Ani se tomu nechce věřit, ale zanedlouho to bude patnáct let, co jsem si pořídil první výbavu na tetování, tenkrát za vypůjčené peníze. Snad už někde na střední škole jsem básnil o tom, co si nechám vytetovat, a už někdy v té době padla myšlenka, že bych snad někdy, jednou začal tetovat. Mně se tehdy líbily motivy, za které by mě dneska asi zavřeli (smích). Naštěstí jsem ale odolal a první tetování jsem si nechal udělat až při studiích na vysoké škole. V prváku jsem navštěvoval kamarády v jejich tattoo studiu, pak už byl jen krůček k tomu sám začít.

Co jste musel podniknout pro to, abyste se stal tatérem? Škola pro mistry v tetování asi není…?

Tenkrát skutečně žádná škola nebyla, to už dnes ovšem neplatí. Takzvaných rekvalifikačních kurzů je několik. I já jedno takové školicí centrum vedu a předávám zkušenosti mladé krvi. Ale před těmi patnácti lety nebyl youtube ani facebook, kde se dnes najde spousta informací, lidé diskutují, radí si… to tenkrát nebylo. Všichni si svá tajemství hlídali, kdo nevěděl, jak a z čeho udělat jehlu, neudělal dobré tetování, barvy nebyly tak kvalitní a stálé jako dnes. Takže to byl zpočátku takový pokus omyl, ale zase si to člověk prošel celé od píky. To dnes, a nejen v tetování, mnohým chybí.

Kolikátou vaší knihou o tetování Lexikon je?

Já jich napsal pět, vlastně šest, ale v té šesté jsem jen zdokumentoval obrazy jedné politické persony, nepočítaje v to knihu Tetování, co vyšla už v druhém, rozšířeném vydání. Na další pracuji, jiná mne nedávno napadla. Začnu na ní pracovat tak za rok, dva. Nápad sepsat lexikon padl už před léty, protože při psaní zmíněné knihy jsem narazil na mnoho termínů a napadlo mě seřadit je do jednoho celku. Jenže pak jsem zjistil, že je toho víc a víc, při překladech různé literatury se toho objevilo zase víc. Obávám se, že je jich ještě mnohem více, ale jsem limitovaný dostupností zdrojů. Vím o knihách, jež zmiňují další zajímavé věci, ale kurz eura je vysoko, do kapsy hluboko a do washingtonské knihovny si také jen tak nemohu odskočit. Ale nevzdávám se, lexikon vyjde i německy, takže si za utržené peníze pořídím další literaturu, abych se po večerech nenudil.

Jste nejen tatérem a autorem publikací o tetování, také knihy vydáváte, vaše studio se zabývá i piercingem a dříve i bodypaintingem. Čím se kromě umění zdobení těla ještě bavíte? Věnujete se stále také ultimátním zápasům?

Zápasy jsou momentálně pasé. Jednak jsem po operaci kolena, a také mě dohání stáří, alespoň to sportovní, a MMA na rozdíl třeba od boxu nemá seniorskou ligu. Ale občas se poprat určitě ještě zajdu. Ano, vydáváme knihy. Židé, jak říká jedno jejich staré moudro, věděli, že chtějí-li obstát, musejí být vzdělaní a chytří. A to na ulici nenajdete, v televizi už vůbec ne. Lidé sice čtou čím dál méně, ale my se zaměřujeme na knihy, kterých u nás moc nevychází.

Když máte volno, čas odpočívat, co děláte?

No, já jsem z podstaty línej člověk, takže nemám problém se jen tak natáhnout, to prý chlapi umějí vypnout. Ale jinak relaxuji cvičením, čtením, a jak by jistě potvrdila moje manželka, spánek je to, co mě nemálo dobíjí.

Máte tři dcerky, zatím malé. Až budou mít na to věk, doporučíte a uděláte jim tetování, když budou chtít?

No, ony se holky občas u mě ve studiu i potetují nanečisto navzájem, dokonce si k tomu vezmou to, co já, tedy pěkně zástěru, rukavice, obtisknou motiv, a už jedou. Ale jestli se budou chtít někdy potetovat, proč ne. Čím později, tím lépe, ale víte, jak to je s tou kovářovic kobylou…

Leckomu může váš Lexikon udělat radost třeba jako dárek pod vánočním stromkem. Co udělá největší radost vám, máte nějaké speciální vánoční přání? A těšíte se na Vánoce?

Všeobecně bych si přál svět bez válek, bez násilí, třeba jenom o těch Vánocích. Jenže to, jak plyne mimo jiné z námi vydávaných knih, jaksi nelze. Pro sebe ani moc nežádám, jsem šťastný muž vedle úžasný ženský a šikovných to dcer. Co víc si přát? Na Vánoce se ovšem těším, holky budou péct cukroví, už se zapojují všechny, prožijeme to tak, jak má být, v širším kruhu rodinném, podarujeme se vzájemnou přítomností, poněvadž to je důležitější než třeba kus plastu…

Radomír Fiksa

Je tatér a vlastní tetovací studio Provocative Tattoo. Je autorem knih, a nejen těch s tematikou umění zdobení těla (například Tetování, Tetování 2, Piercing, Encyklopedie bodyartu, Svastika a její historie v Čechách), ale i vydavatelem, a vydává i publikace jiných autorů. O tetování se začal intenzivně zajímat zhruba před patnácti roky.

Je mu pětatřicet let, je ženatý a má tři dcery. Žije a pracuje ve Žďáře nad Sázavou.