Jaký bývá o kurz zájem? Kolik míváte ve skupině obvykle lidí?
Tvůrčí psaní nikdy nemůže být „masovou“ aktivitou. Ale pokaždé se utvoří pestrá skupinka lidí různého věku, povolání a zájmů. Nejpočetnější skupinu tvořilo šestnáct lidí, nejmenší pět. Myslím, že pro dobré pracovní klima je ideální osm až deset účastníků. Čím jsou lidé různorodější, tím je kurz přínosnější. Více se mohou překvapovat, a tak se navzájem podněcovat v přístupu k zadáním ve skupinové práci. Věkové rozmezí mezi sedmnácti a pětašedesáti lety, jak už se nám jednou poštěstilo, jsem považovala za ideální!

Jak byste kurz tvůrčího psaní přiblížila někomu, kdo o něm ještě nikdy neslyšel?
Existuje poučka, že je to takzvané řízené psaní, ale není třeba se slovíčka „řízené“ nijak lekat. Vychází z námětů dnes už dostupné odborné literatury o tvůrčím psaní. Nabízí se například určitá technika psaní formou cílených her a cvičení; dodržení jejich podmínek vlastně provokuje k probouzení tvořivé aktivity, ať už ve skupině, nebo u jednotlivce. Podaří-li se, jsou mnozí překvapeni, jaké texty během lekce vznikly. Pobyt v kurzu je i nabídkou: chceš-li, pracuj na tématu i sám.

S jakými ambicemi a očekáváními lidé do kurzu nejčastěji míří? Chtějí se připravit na dráhu spisovatele, nebo se touží u psaní odreagovat?
Hlásí se obě skupiny lidí, i když tu první motivaci obvykle každý tají. Náš kurz není rozhodně návodem na to, jak zvládnout „řemeslo“. Zkus si – a dáme ti nahlédnout pod pokličku! Ocituji výrok, myslím, že od Ivana Vyskočila: „Talent se prosadí sám, schopným se má pomoct.“

A jak se pojí tvůrčí psaní a relaxace?
Každá tvořivá činnost vyžaduje zdravé úsilí a zákonitě poskytuje potěšení, radost, osvěžení. Vždyť studenti přiběhnou často rovnou ze školy, dospělí přispěchají ze zaměstnání. Je třeba si vydechnout a s chutí přepnout. Takže – tvůrčí setkání jako osvěžující sprcha!

Jak bývají setkání organizována? Mají nějaký ustálený harmonogram?
Zájemci se s ní seznámí podrobněji hned v počátku kurzu. Setkání má určitý řád, strukturu, ale ta není neměnná a přizpůsobuje se i momentálnímu obsahu toho, čím se zabýváme. Zmíním se proto jen o úvodu. Začínáme většinou krátkou debatou, průzkumnou sondou do našich zážitků. Převážně čtenářských, ale i do toho, oč se chceme s ostatními podělit, co nám není lhostejné. Nezbytné je, aby se hned v počátku vytvořila atmosféra důvěry, příjemného očekávání iniciativy, a to nejen od lektora, ale od každého. A ten každý co nejdřív pochopí, že se nebude vzájemně „soutěžit“, ale spolupracovat, radit si.

A vlastní psaní? Jak probíhá?
V první fázi jde o cvičení na uvolňování zábran v psaní, o překonávání bloků. O podporu důvěry k sobě a překonání ostychu. Převládají zprvu cvičení společná, ve skupinách, variabilních dvojicích. Odvykáme přežívajícímu hodnocení „dobře – špatně“, což při skupinové práci ani jinak nelze. Osvobozující je i fakt, že svůj pracovní text může prezentovat jen ten, kdo chce. V další fázi si pak stanovíme buď žánr, nebo témata, která jsou odvozená vždy podle zájmu a složení skupiny.

Můžete uvést příklad tématu?
Líbil by se vám sestup do vzpomínky? Nebo inspirace výtvarným dílem? Jak vzniká literární postava? Objevování poezie v nás? Momentka – záznam pozorování? Fiktivní deník?

Jaké další metody v kurzu využíváte?
Uvědomujeme si průběžně nevyčerpatelné možnosti našeho zanedbávaného smyslového vnímání; objevujeme bohatost významů slova, neúprosně odhalujeme fráze, klišé a floskule, jimiž je náš současný jazyk – a tím i naše myšlení obluzováno. Bohatě se inspirujeme i literaturou různých žánrů. Takovou, o níž předpokládám, že ji frekventanti kurzu znají jen mlhavě, nebo je pro ně objevem. Je užitečné její kvalitou poměřovat svoje psaní.

Sledujete tvorbu svých svěřenců, absolventů kurzu?
Samozřejmě! Členy kurzu upozorňuji na možnost účasti v literárních soutěžích. Nebo naopak, kdo má sám tyto ambice a do kurzu se přihlásí, může s ostatními svou přípravu konzultovat. Ať už společně, či v naší bohaté mailové poště. Každý tvůrčí pokus vítám, diskusí o něm se učíme vzájemně. Pokud se vytvoří skupina, která má chuť zhodnotit svoji práci ve společném sborníčku, prezentujeme ho například i na webových stránkách Knihovny M. J. Sychry. Těší mě pochopitelně ocenění frekventantů kurzu nejen v literárních soutěžích, ale i to, že mnozí úspěšně studují vysokoškolské obory, jež s tvůrčím psaním souvisejí. S některými jsem i pak v kontaktu.

A co přináší vedení kurzu vám?
Sebezáchovný potřebný neklid a nejistotu, zda nezklamu a skloubím různá očekávání nově přihlášených účastníků. Radost z každého setkání, kdy něco nečekaného zajiskří. Vědomí, že pobyt v kurzu přináší lidem různého věku, vzdělání a zaměření trvalejší podněty do jejich aktivního přístupu k životu.