Přestože se takováto odpověď v případě nalezení kamene s vytesanou lidskou postavou u studny doslova nabízí, realita je zcela jiná. „Ve Veselí předpokládali, že kámen tam byl dán jako připomínka utopeného dítěte a mohl být vytesán na počátku 20. století. Kámen je ale rozhodně starší, jedná se nejspíše o takzvaný náhrobník," sdělil muzejník Stanislav Mikule.

Slovo náhrobník není v našem současném slovníku nijak časté, spíše naopak. Dnes už jen málokdo ví, co přesně znamená a jak se náhrobník liší od obyčejného náhrobku. „Náhrobníky byly náhrobní kameny bohatých osobností, měšťanů nebo šlechty. Nešlo v žádném případě o klasické náhrobky, místo umístění náhrobníků bylo jiné než místo posledního odpočinku zesnulého. Tím se lišily od náhrobku. Náhrobníky byly velmi často umísťovány v podlahách kostelů, lidé po nich chodili. Byla to symbolika toho, že se vše ztratí, prach jsi a v prach se obrátíš," vysvětlil muzejník.

Náhrobníky ovšem nezůstávaly v podlahách kostelů napořád. „Jakmile byly chůzí zcela ohlazeny nebo když pominula módní doba náhrobníků, byly vyzdviženy z podlahy a druhotně osazeny do stěny kostela zevnitř nebo zvenku. To byl ten lepší případ. V horším případě se použily někam na stavbu," uvedl Stanislav Mikule.

To byl pravděpodobně také případ novoveselského kamene s dítětem. Náhrobník byl z podlahy kostela vyzdvižen a znovu použit při stavbě studny u hřbitovní zdi. I když jeho prapůvodní účel dokázal muzejník vysvětlit, doba vzniku náhrobníku je i nadále nejasná.

„V době renesance a baroka měly náhrobníky podobnou typologii jako ten z Nového Veselí. Přesné datum jeho vzniku si ale netroufnu určit, protože kámen je už poměrně dost poškozený. Možná tak 16. nebo 17. století, ale s úplnou jistotou to tvrdit nemůžu," řekl Stanislav Mikule.

Tajemný kámen si lidé z Nového Veselí mohli prohlédnout pouze po dobu opravy pumpy u studny. „Teď už je znovu schovaný pod krycím plechem," potvrdila Marcela Vencelidesová.