„Původně jsme uvažovali o nějakém recesistickém průvodu, ale na to by muselo být povolení, a nakonec jsme vymysleli maraton po hospodách. Nějak se ten Svátek práce oslavit musí,“ prohlásil jeden z pořadatelů Josef Dočekal.

Městys Nedvědice se totiž vyznačuje neobvykle vysokým počtem osvěžovem nejrůznějšího typu vzhledem k počtu obyvatel. Těch je asi jedenáct stovek, restaurací funguje deset a rozhodně se nejedná o konečný počet.

I když organizátoři předpokládali zejména účast přespolních, již brzy po osmé hodině ranní, tedy ještě hodinu před oficiálním začátkem, se začali trousit nedvědičtí závodníci. „Já nemůžu moc pít, odpoledne musím do lesa,“ chabě se bránil jeden z příchozích, zatímco mu pořadatelé vyplňovali startovní kartu.

„Účastníci závodu jsou povinni svým podpisem potvrdit, že na organizátorech nebudou vymáhat odškodnění, pokud utrpí škodu na zdraví nebo na majetku,“ upozornil Josef Dočekal na důležité pravidlo.

Závodilo se v kategoriích muži, ženy a rodiny. „Není to samozřejmě jenom o pití,“ uvedl pořadatel.

S konzumací maratonci rozhodně problém neměli, plamenné diskusní příspěvky se však týkaly návrhů, jak vzdálenosti mezi jednotlivými restauracemi zkrátit na minimum. Pravidla totiž povolovala libovolné pořadí navštívených osvěžoven, ale nebránila se ani místním zkratkám. „Když to vezmeme na Vrbovou a na hrad…“ nadhodil nedvědický soutěžící Petr Chmelíček.

„Tak to taky nakonec může být delší, než když půjdeme po silnici,“ oponoval další ze závodníků Martin Vejrosta. „Pravidla jsou velmi liberální,“ poznamenal Josef Dočekal.

„Pokud někdo přijde do cíle třeba o půl hodiny později, rozhodně ho nediskvalifikujeme. Jestli se náš odhad, co se zájmu o akci týče, potvrdí, příští rok do toho půjdeme zase,“ dodal.