Který z úspěchů byl pro vás ten největší?
Mezinárodní zeměpisná olympiáda v Kolíně nad Rýnem před dvěma lety, kde jsem byla šestá. Z každé země tam byli čtyři zástupci, celkem šlo o třicet až pětatřicet zemí, to si už nepamatuji úplně přesně.
Hodláte se tedy v budoucnu profesně věnovat zeměpisu?
To ne. Ačkoliv můj největší úspěch se týkal zeměpisu, nejvíce mě zajímá biologie a chemie, takže se chystám v Praze na přírodovědecké fakultě studovat molekulární biologii a biochemii organismů. Jednou bych se ráda věnovala nějakému výzkumu, například vývoji nových léčiv. Anebo proteinovému inženýrství, baví mě i matematika a informatika, tak s tím biologii a biochemii propojit. Zeměpis mám moc ráda, ale jen jako krásný koníček, protože je to taková věda, kde se toho už moc nového objevit nedá.
Co si má laik představit pod pojmem proteinové inženýrství?
Je to rychle se rozvíjející obor, kde se zkoumá struktura proteinů. Dnes už je možné navrhnout protein podle toho, jaké chceme, aby měl vlastnosti a strukturu. Dá se to využít například v medicíně, ale i v dalších oblastech, kde je třeba pozměnit strukturu proteinů pro jejich lepší průmyslové využití.
Se spolužáky se ale asi o proteinovém inženýrství nebavíte…
To ne, asi by je to nebavilo, ale já se zajímám o spoustu dalších věcí, takže vždycky si máme o čem povídat.
Před nedávnem jste se vrátila z Los Angeles, kam jste byla pozvaná na přehlídku studentských vědeckých prací. Obhajovala jste tam také nějakou?
Ne, spíše jsem se tam studentskými pracemi inspirovala. Zajímaly mě samozřejmě projekty týkající se biologie, ale zaujala mě například i přednáška slovenské studentky astrofyziky. Té sice nerozumím, ale ta dívka uměla svůj projekt velice poutavě podat a přiblížit ostatním.
Máte nějakou představu o tom, co vás při dalším studiu čeká?
Myslím, že ano. V rámci středoškolské odborné činnost jsem ve spolupráci s profesorem inženýrem Zdeňkem Sedláčkem z Fakultní nemocnice Motol zpracovávala téma týkající se genetiky. Obor, který jsem si ke studiu vybrala, je specifický tím, že tam nejsou povinné předměty, takže si je student vybírá sám. Ráda bych se na fakultě zapojila do nějakého výzkumu, pokud to bude možné, nejlépe už v prvním ročníku. Do Prahy se už teď těším, ale po domově se mi bude určitě stýskat.
Co děláte, když zrovna nejezdíte po soutěžích a nesbíráte ceny?
Ráda a hodně čtu, ráda vařím, cestuji, jezdím na kole, hrála jsem léta na flétnu, teď se učím hrát na kytaru. Je toho hodně. (usměv)
Jak se to dá všechno stihnout?
Do školy jsem se zatím moc učit nemusela. Spíše jsem se připravovala na soutěže, protože tam si člověk jenom se znalostmi ze školy nevystačí. Uvidíme, jak to bude dál.
Mít stále samé jedničky s tím, že je od vás všichni automaticky očekávají, může být trochu zavazující a stresující, ne?
Na vysvědčení jsem samé jedničky měla vždycky, ale neznamená to, že jsem ve škole někdy nedostala dvojku. U maturity jsem ale měla trochu nepříjemný pocit, protože kdybych si vytáhla téma, které by mi úplně nesedlo, nemusela by to třeba být ta jednička, kterou všichni čekali. Nakonec to ale dopadlo dobře.
