Zatímco v hlavní kategorii zaujala za Kraj Vysočina Jana Laštovičková Grygarová z Velké Losenice s Českými hobby špagáty (zpracování textilního odpadu), v kategorii studentské pak Zbyněk Šafránek z Bystřice nad Pernštejnem s firmou Drevoz.cz a také Veronika Štěpánková, která chce ve Žďáře nad Sázavou otevřít Centrum pro osoby se zrakovým postižením.

„Bylo to pro mě velké překvapení. Do soutěže jsem šla pouze s diplomovou prací a teorií, ostatní uchazeči už měli rozjetou firmu, měli vizitky i webové stránky. Porota řekla, že se jim to líbí," konstatovala Veronika Štěpánková, studentka speciální pedagogiky na vysoké škole.

Veroniko, jak vás napadlo se do podobné soutěže přihlásit?

V podstatě na základě diplomové práce, ve které jsem zjišťovala životní podmínky zrakově postižených na Žďársku. Došla jsem k závěru, že zrakově handicapovaní v okrese tráví svůj volný čas dost stereotypně většinou poslouchají rádio nebo jsou s rodinou. Přitom žďárský okres vybízí k daleko více možnostem zábavy včetně sportovní.

Centrum pro lidi se zrakovým postižením, jež byste chtěla otevřít, by tedy podle vás tuto alternativu trávení volného času mohlo přinést?

Ano, v tomto centru bych se zabývala právě volnočasovými aktivitami, jako jsou například turistické výlety do přírody, poznávání hradů, kde by zrakově postiženým mohla být k dispozici nějaká hmatová expozice. Nebo mě napadly různé kurzy, od vaření, tance až po cizí jazyky. Při své činnosti bych samozřejmě využívala dobrovolnické průvodcovské a předčitatelské služby, které jsou v Kraji Vysočina v současné době zajišťovány pouze v Jihlavě, což je pro klienty ze Žďáru nad Sázavou strašně daleko. Pro nás „zdravé" je to třicet minut jízdy, ale pro ně, když nemohou řídit, to znamená dopravovat se tam autobusem nebo s nějakým průvodcem.

V rámci zpracovávání své závěrečné práce jste se setkala se zrakově postiženými a ptala se na jejich potřeby. O jaké služby by konkrétně v centru měli zájem?

V této souvislosti jsem kontaktovala ředitele Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých České republiky (SONS) ve Žďáře, mají asi osmdesát klientů. Já hovořila s osmi, není to hodně, ale všichni by měli zájem o aktivity, které bych chtěla nabízet. Nejvíce by si lidé přáli více se setkávat s přáteli stejně zrakově postiženými, aby si mohli vyměňovat zkušenosti a informace o tom, kde jim pomohou při nákupu, kde je to dobré, a kde si naopak dávat pozor.

Můžete zmínit o jaké další služby projevili zájem?

Ti, již žijí sami, by uvítali průvodcovskou službu, protože mají problémy se dostat na místo, které neznají. Využívali by i předčitatelské služby, často je problém dojít na poštu a vyplnit kolonky na složence. Co se týká sportu, brali by parťáka na výlety nebo jízdu na dvoukole.

Tyto služby by ovšem mohli využít pro vyplnění svého volného času rovněž lidé v domovech důchodců, které jsem rovněž navštívila a dělala tam rozhovory s osobami se zrakovým postižením.

Takže máte nápad, projekt. Co dál?

Teď chci hlavně dokončit vysokou školu, takže se přiznám, že jsem plány tohoto druhu odsunula trochu do pozadí. Jsem opravdu na začátku, ani nemám vybrané konkrétní místo ve Žďáře, kde bych chtěla centrum otevřít. Je to, jak se říká, běh na dlouhou trať. Budu postupně získávat zkušenosti a praxi v oblasti speciální pedagogiky a přitom po krůčcích na plánu pracovat. Za rok můžu mít celý projekt lépe připravený a opět se s ním do soutěže přihlásit. A mohu také uvažovat o nějakém vyšším umístění v hlavní kategorii, kde vítězové dostávali i finanční ohodnocení, jež by mi nepochybně v začátku pomohlo.