„Část lidí mi říkala: ‚Jděte do toho, kandidujte, máte docela zajímavé názory na vedení města.' Někteří zase prohlašovali: ‚Když jste tak chytří, tak si kandidujte,'" mluví o okamžiku, kdy se rozhodoval zvednout od piva a využít aktivní volební právo Zdeněk Navrátil. Vyslyšel obě strany a postavil kandidátku sdružení Žďár Živé město. Volby sdružení překvapivě vyhrálo. Navrátil ustál složitá povolební vyjednávání a stal se starostou.

Co kdyby vám před volbami někdo řekl, že budete starostou?

Určitě bych se zasmál. Takovou představu jsem neměl. Věřil jsem, že se nám podaří získat nějaký ten mandát v zastupitelstvu a naše sdružení bude mít větší vhled do toho, co se na radnici děje.

Kdy vám poprvé hlavou proběhla myšlenka, že vás volby mohou vynést až do starostenského křesla?

Když se objevily první dílčí výsledky, tak mě napadlo: „Co jsme to proboha jen udělali?" Jedna věc je totiž chtít se dostat do zastupitelstva a mít nějakou kontrolní funkci, zcela odlišné je však řídit celé město.

Co následovalo poté, když jste se dozvěděl, že sdružení Žďár Živé město je vítězem voleb?

Samozřejmě v první fázi to byla euforie, prostě oslava vítězství. Ale už druhý den ráno jsem se vzbudil se sevřeným žaludkem. A tento stav trval nepřetržitě tři, čtyři dny, protože se k tomu ještě přidala tragédie v obchodní škole. Došlo mi, že řízení města není jen o rozvojových projektech, které mě zajímají, ale že je to i o lidech, a tím pádem někdy i o hodně smutných věcech. Člověku chvilku trvá, než je schopen si v sobě vyjasnit, že tu odpovědnost, která před ním leží, je ochoten přijmout.

Jaká byla reakce vaší rodiny?

Moje žena byla v té chvíli u své mámy na Hané a do telefonu mi řekla, že se už nikdy do Žďáru nevrátí. (smích)

Ale vrátila se, ne?

Ano, jistě. A musím říci, že podporu v rodině mám velkou, jak u rodičů, tak právě u ženy. Děti jsou malé, těm je to ještě naštěstí fuk.

Angažuje se ještě někdo z vašich blízkých v komunální politice?

Před pár dny jsme měli širší rodinné dušičkové setkání a zjistil jsem, že z těch dvaceti lidí, co jsme se sešli, jsme hned tři noví zastupitelé. Tak z toho soudím, že zájem o věci veřejné máme v rodině pevně zakořeněn.

Poslední měsíce jste se spolu s dalšími osobnostmi kandidátky sdružení Žďár Živé město profiloval v občanské iniciativě Žijeme Žďárem. Kde se ve vás vzal impulz kandidovat v komunálních volbách?

Část lidí mi říkala, jděte do toho, kandidujte, máte docela zajímavé názory na vedení města. Někteří zase prohlašovali, když jste tak chytří, tak si kandidujte. Tak jsme nakonec vyslyšeli obě dvě strany a kandidátku postavili. Byla to poměrně rychlá akce, přestože jsme o ní léta přemýšleli. Zvedli jsme se prostě od piva a využili aktivní volební právo. (úsměv)

Už jste si spočítal, kolik lidí těsný souboj sdružení Žďár Živé město s ČSSD rozhodlo?

Od vyhlášení voleb byl pro mě sled událostí jednou velkou smrští. Přestože už nám přišly volební výsledky podle jednotlivých volebních obvodů, a mohl bych zjistit, který obvod nám to vyhrál, protože ČSSD jsme překonali až někdy při devadesáti procentech sečtených hlasů, jsem neměl vůbec čas to zkoumat. A ani nikdo z týmu se tím ještě nezabýval.

Jen pár desítek lidí rozhodlo o vašem osudu, protože předpokládám, že případná prohra s ČSSD by byla s ohledem na vaše sliby voličům jasnou cestou do opozice?

Spolupráce se sociálními demokraty ze strany naší členské základny nebyla preferovaná. Slyšel jsem hlasy, že pokud do koalice s nimi půjdeme, tak řada lidí je rozhodnuta v týmu, který za kandidátkou stojí, skončit. Proto jsme přijali rozhodnutí vyjednávat tak, abychom dosáhli cíle bez ČSSD. Pokud by se nám to nepovedlo, předali bychom samozřejmě odpovědnost za sestavení koalice právě jim.

Ale i se sociálními demokraty jste se sešli.

Jsme novým hráčem na žďárské politické scéně a logicky jsme chtěli první kolo jednání uskutečnit se všemi. První signál od ČSSD ale byl, že stejně musí týden čekat, jak dopadnou senátní volby. Z toho jsme usoudili, že zvažují varianty, kdy jim jde spíše o personálie, než o domlouvání se na prioritách pro další volební období. Na rozdíl od sociálních demokratů jsme toto u ostatních partnerů nezaregistrovali. První diskuse byla vždy o prioritách a teprve až na závěr jsme se dostali k personálním otázkám. To pro nás byl důležitý signál.

Vás ve vyjednávání tíha uvolněných funkcí nad rozdíl od ČSSD, ODS a TOP 09 nesvazovala.

Brali jsme to tak, že nám vlastně o nic nejde, nejsme politická strana, každý máme svoji práci, do které rádi chodíme, a že pokud bychom se měli podílet na vedení města, tak se na něm chceme podílet s konkrétními lidmi, s konkrétními stranami, které nám byly programově blízké.

Vyjednávání nešlo úplně hladce, na poslední chvíli jste vyměnili TOP 09 za ODS. Co se stalo?

ODS na úplném začátku jasně vyjádřila vůli odejít do opozice, protože považovala svůj výsledek za prohru. Nicméně zazněla věta, že v šestnácté variantě můžeme občanským demokratům zavolat. Tak jsme v šestnácté variantě zavolali.

Na čem tedy ztroskotalo vyjednávání s TOP 09?

Odmítnutí vstoupit do koalice přišlo z jejich strany. Chápu, že podmínky pro TOP 09 nebyly nijak zvlášť zajímavé, protože jsme jim nenabízeli uvolněnou funkci. Shodli jsme se totiž na zúžení počtu místostarostů.

ODS jste moc času na rozmyšlenou nedali.

Občanské demokraty musím pochválit. Byli schopni v řádu minut svolat městské grémium, o situaci se vážně poradili a okamžitě k ní zaujali stanovisko. Situace už byla taková, že lidé ve Žďáře čekali nějaký výstup z jednání. A také my jsme už byli v situaci, že chceme v řádu hodin učinit definitivní rozhodnutí a oznámit, zda se nám vyjednávání povedlo, nebo nepovedlo.

ČSSD vám vyčítá, že poprvé od revoluce nebyla vláda ve městě sestavena na půdorysu vítězů voleb. Jak to vidíte vy?

My jsme voličům slíbili změnu. S partnery, se kterými jsme se domluvili na koalici, se nám změna bude prosazovat snadněji.

Pořádnou změnou je obsazení rady města. Všech devět radních je nových. Nebude to slabina úzkého vedení města, jak vám prorokují hlasy z opozice?

Do určité míry mohu souhlasit s tím, že nejme vyhlášenými znalci všech formálních procesů, které v radě města fungují. Ale neřekl bych, že rada je nezkušená. Sedí v ní Rostislav Dvořák, který už byl radním po dvě volební období v minulosti. Dále krajský zastupitel Radek Černý. Zkušenost se zastupitelskou demokracií v radě obsažená je, toho se nebojím. A hlavně, nechybí nám snaha učit se. Ovšem pozor, některé návyky, které se na žďárské radnici za posledních dvacet let ustavily, se ani učit nechceme.

Vy osobně máte zkušenost v práci na radnici v komisi města, dva roky jste pracoval na krajském úřadě, a poslední roky se mimo jiné věnoval dotačnímu managementu pro obce. Myslíte si, že máte dost zkušeností pro práci v čele radnice?

Studoval jsem veřejnou správu, regionální politiku. A i to byl jeden z důvodů, proč jsem se nakonec rozhodl, že funkci starosty vezmu. Vždyť mojí prací je teď to, čemu jsem se ve škole učil.

Voliči od „revolučního" sdružení čekají velké změny. Jaké budou?

Chceme změnu především v tom, že budeme mít úřad, který naslouchá občanům. Chceme mít město, které bude vědět, kam jde. To znamená, že se rozhodujete na základě koncepcí, dlouhodobé strategie, a ne podle toho, jak se starosta nebo radní vyspí a co je zrovna napadne. Musíme si v prvé řadě uvědomit, že Žďár už není okresní město a že teď záleží jen a jen na nás, jak ho budeme profilovat. K tomu je potřeba znát historii, vědět odkud jdeme a umět si představit cíl cesty. A hlavně ho musí vidět obyvatelé města, aby svými aktivitami k jeho dosažení mohli přispívat.

Ke kterým konkrétním změnám dojde při práci rady města?

Poměrně jasně jsme se dohodli na posílení komisí rady města. Budeme jich mít větší počet a více je využívat jako poradního orgánu s tím, že by měly získat větší manévrovací prostor. Ke své činnosti budou využívat přizvané odborníky tak, aby doporučení, která budou dávat radě k realizaci, byla smysluplná pro Žďár. Když budeme přemýšlet nad projektem, tak není důležité, co řekneme na poradě vedení, ale důležité bude to, co se řekne v komisi. Komisí přibude, když srovnáme Žďár s přibližně stejně velkými městy, tak jich má Žďár poměrně málo.

Které jedné konkrétní komise je ve Žďáře třeba?

Třeba komise zaměřené na propagaci a marketing města. Právě tady máme velmi velké dluhy, když si uvědomíme, že disponujeme památkou UNESCO.

Co bude dál se sdružením Žďár Živé město?

Máme pevné partnerství s politickým hnutím Starostové a nezávislí, přestože z naší kandidátky nikdo není jeho členem. S hnutím budeme i nadále spolupracovat, a pokud bude zájem z jejich strany, nominovat naše lidi do jiných voleb, ať už do krajských, nebo voleb do Poslanecké sněmovny, tak o tom budeme uvažovat. My jsme pro ně v tuto chvíli úspěšní a volitelní. Ale pro sebe jsem si do poznámek napsal jednu větu: Neber žádnou jinou funkci.

----

KDO JE?

Mgr. Zdeněk Navrátil (38 let) pochází z Bystřice nad Pernštejnem, kde vystudoval střední zemědělskou školu. Pracoval v brněnské Lachemě, dělal účetního v textilní firmě. Poté vystudoval obor Veřejná správa na Fakultě filozoficko-přírodovědecké na Slezské univerzitě v Opavě, magisterské studium ukončil na fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze. Čtyři roky pracoval ve Žďáře nad Sázavou v okresních novinách, poté na krajském úřadě v odboru školství. Před nástupem do funkce starosty na radnici ve Žďáře nad Sázavou pracoval osm let jako ředitel občanského sdružení CIVIC, o.s., které se věnuje především rozvoji regionu, dotačnímu managementu pro obce, školy, podnikatele a neziskové organizace. Připravoval projekty a projektové žádosti pro čerpání podpory z fondů EU, věnoval se také reklamě a propagaci. Zdeněk Navrátil je otcem dvou dětí (5 a 3 roky), které jsou v současné době jeho hlavní životní náplní. Mezi jeho záliby patří sportování (běžky, snowboard, volejbal, kolo, fotbal, námořní jachting), aktivně se věnuje také hudbě. Je spoluzakladatelem a spolutvůrcem projektů organizací: Erteple a Hmla, o.s. – provozovna KC Batyskaf (projekty v oblasti kultury). Angažoval se ve Sportovním klubu Batyskaf (alternativní sporty) a v ZO ČSOP (připomínky k územnímu a stavebnímu řízení).