„Máme pět tisíc sedm set hektarů lesů. Kůrovec je pravidelným návštěvníkem lesů, už jsme na něj zvyklí, ale před pěti lety se jeho ataky zpětinásobily, takže máme před sebou katastrofický scénář. Bojujeme, abychom zachránili, co se dá, ale je to opravdu těžké,“ povzdechl si majitel žďárské společnosti Constantin Kinský.

S podobnými problémy se setkávají i další vlastníci lesů. Boj s kůrovcem je podle nich během na dlouhou trať. Stačí pár napadených stromů a většinou musí jít k zemi celý les. „Chce to hlídat. Kůrovec potřebuje tři až čtyři týdny k tomu, aby se vyrojil. A tři až pět dnů mu stačí k tomu, aby strom zlikvidoval. Napadené stromy musíme najít co nejrychleji, abychom je okamžitě pokáceli a z lesa odstranili. Tak, aby nebyl čas ke kontaminaci ostatních stromů, abychom kůrovcovou kalamitu podchytili hned na jejím začátku,“ vysvětlil Constantin Kinský.

Do vyhledávání jehličnanů napadených lýkožroutem smrkovým chce proto společnost Kinský Žďár zapojit i veřejnost. „Lidé ze Žďárska mají k přírodě velmi blízko, jsme tu samí srdcaři. Doufáme, že se najde pár takových, kteří budou ochotni nám pomoci. Dali bychom jim školení o tom, jak takový napadený strom vypadá a jak jej identifikovat. Každý z dobrovolníků by pak dostal určitý úsek lesa, který by v pravidelném časovém intervalu prošel a zkontroloval, jestli se tam nevyskytuje nově napadený strom. Nám by to moc pomohlo, protože každý hajný má na starosti tisíc hektarů lesa, takže nestihne všechno projít. Kdyby mu lidé mohli třeba SMS zprávou posílat žádané informace, bylo by to skvělé,“ nastínil možnost spolupráce s veřejností Constantin Kinský.

Zásah v případě napadených stromů by tak byl mnohem rychlejší a také efektivnější. „Hlídače bychom do lesů potřebovali dostat při prvním rojením kůrovce, to znamená, že někdy v květnu nebo v červnu. Záleží na počasí,“ uvedl časový harmonogram majitel společnosti Kinský Žďár s tím, že ještě předtím musí dobrovolníci absolvovat krátké školení.

Lidem se množnost spolupráce zamlouvá. „Já bych rád pomohl, konec konců, lesy jsou tu i pro nás. Když nebudou, nebude ani kam chodit na houby. Takže bychom to vlastně dělali pro sebe,“ poznamenal Milan Veselý ze Žďáru nad Sázavou.